I to se stává

V jedné budově na sídlišti je i pěkná restaurace a Večerka. Majitelé obou těchto zařízení jsou dobří známí, ale spíše se chovají jako kamarádi. 

Občas jim něco spravuje místní opravář, který pracuje na vlastní pěst. To znamená, že má přístup hlavně do zákulisí jejich provozů. Pronájemce restaurace se jmenoval Jan a večerkový Milan. Aby byl trojúhelník uzavřený, tak jejich opravářem byl Petr.

Ač Petr nemá obchodního ducha, leccos viděl a umí celkem logicky uvažovat. Že své dobré myšlenky občas neumí uvádět v praxi, je pravdou, ale poradit umí.

„Jendo, všímám si jistých věcí a napadlo mě, jak bys to mohl řešit,“ řekl opravář Petr.

„Tak se vyjádři!“ vyzval jej Jan.

„Díval jsem se na tvůj jídelní lístek a myslím si, že tady na sídlišti s drahými minutkami neuspěješ.“

„Co bych podle tebe měl podávat?“ zeptal se Jan a zatvářil se, jako by chtěl říct: ,Zrovna ty mi toho poradíš!´

„Navařil bych dobrého guláše do mrazáku. Malé bramboráčky, hemenex… a tak různě. Drahé jídla ti tady skoro nikdo nebude kupovat.“

„To nemluvíš dobře. Já jsem si řekl, že z tohoto udělám pořádnou restauraci na velmi slušné úrovni. Podle toho musí být také jídla. Je vidět, že tomu nerozumíš,“ řekl Jan.

„Chodí ti sem pouze místní štamgasti. Kolik jich má, si myslíš, dvě tři kila na večerní útratu?“ zeptal se Petr.

„Lidi mají prachů, že si to neumíš představit,“ namítl Jan.

„Ale ti opravdu hodně prachatí chodí do lokálů ve městě… Ale dělej si, co chceš. Myslel jsem to jen dobře,“ poznamenal opravář.

„Nechej to tak a uvidíš! Ty znáš Milana ve Večerce, že?“

„Samozřejmě.“

„Tak ten brzy zkrachuje, to ti garantuju,“ řekl Jan.

„Proč myslíš?“ zeptal se Petr, ač tušil, kam Jan míří. Spíš jej zarazilo, jakým tónem to řekl.

„Prostě to nevede dobře. Podrobnosti by byly na větší řeč a musím jít pracovat,“ ukončil řeč Jan.

Petr věděl o chybách obou.

Jan chtěl ze sídlištní restaurace udělat lepší podnik, což se dá pochopit. Ale často býval při vaření tak napitý, že se Petr vážně obával o jeho zdraví. To mu ale říct nemohl ze zcela pochopitelných důvodů.

I Milan ve Večerce dělal značné chyby, o kterých Petr věděl. Zaměstnával několik místních žen a sám do prodejny ani nepáchl, když to nebylo moc nutné. Velkou většinu času proseděl v restauraci u Jana.

Když se chýlilo k deváté večerní, tak se zvedl a šel převzít od děvčat tržbu. Nikdy nezapomněl k té příležitosti otevřít láhev dobrého alkoholu. S prodavačkami se rozcházel ve vzájemně příjemném ovzduší.

Jednou mu opravář Petr naznačil, že by měl zaměstnat také manželku a některé své dospělé dítě. Tím by mohl minimálně dvě prodavačky propustit, jinak to těžko dlouhodobě utáhne. A také by měl většinu svého času trávit ve Večerce.

Milan dal Petrovi najevo, že by se měl v projevech mírnit, protože on přesně ví, co dělá.

Zajímavé bylo i to, že také Milan prorokoval Janovi brzký krach a vůbec se s tím před Petrem netajil.

Netrvalo to dlouho, a oba skončili, jak si to vzájemně předpověděli.