Chodili jsme spolu do baletní školy
chodili jsme spolu na balet,
ale je to dávno, dávno až to bolí,
je to prostě hrozná spousta let.
Ty jsi byla krásná jako od malíře,
velké modré oči a v nich celý svět,
já byl trochu blázen věčně bez halíře,
přesto bych ta léta tak rád vrátil zpět.
Nosil jsem ti máky utržené v poli,
recitoval verše, které dodnes znám,
moje, tvoje šaty v jedné skříni s moly –
ale na vzpomínky jsem tu zůstal sám.
Debbi....Dušičková, žalující, smířená.....to všechno jsi tam nadávkovala akorát. Mně se líbí.
Dojemná vzpomínka na milovanou osobu, krásná, emotivní báseň.