Trojitý Nelson – kapitola 32


8. ledna 2012, autor olda,



Probudil se s nepříjemným trhnutím celého těla. Má dojem a takový pocit, jako by byl celý špinavý a ulepený, i vnitřně. Nervová soustava otupěla.

Za to mohou ty sny.

Jen přívaly deště šlehnou občas do okna. Jako březovým koštětem.

Otřásá jím zimnice. Převléká se rychle do suchého pyžama.

„Tatínku, pojď mi zavázat boty,“ volá Janička.

Nebude to tak jednoduché, jak se zdálo jemu i Robertovi.

Po chvíli vstává Alžběta do práce.

Závidí jí, že žije normálně a jde do práce.

Ona závidí jemu, že může ležet.

Ze splynutí se pozvolna rodí běh dvou paralelně se míjejících životů.

A je to běh o vítězství, o život.

On běží o život.

Sám.

Cítí, že ho hodila přes palubu.

Má vůbec člověk morální právo na zásluhy?

Život se začíná podobat vyprahlé poušti, kde absence lásky je sžíravější než rovníkové slunce a každá nová iluze oázy se jen znovu a znovu propadá do reality faty morgány.

Tak při tomto útoku zůstal onen pomyslný Mount Everest nepokořen.

Ba co víc!

Jakub má pocit, že se z něj stal Sisyfos, který se vrací pro těžký kámen na úpatí. Dře a ví, že se bude muset vrátit znovu a znovu, až ho to zabije.

A věta příjemné paní doručovatelky: „Nesu vám důchod, pane inženýre,“ zazněla jako duté bouchnutí razítka pod rozsudkem.

Pod rozsudkem, který zní: „Jsi na nic, nepotřebný!“

A ozvěna této marnosti vibrovala jeho myslí…

Zase sedí za oknem svého pokoje.

Panoptikum němého filmu z ulice…

Být sám…

Je hodně druhů samoty.

Od té základní, kdy je dána absencí dalších osob, přes tu hrabalovsky hlučnou až po tu niterně vnitřní.

Jakub se kdysi samoty bál. Viděl ji tím základním dětským pohledem.

Bojí se jí i dnes.

Ale jinak.

Babička si často stěžovala, že je sama, nikdo za ní nejde.

„Však počkejte, taky se dočkáte a uvidíte.“

Alžběta se už ani netají svou náklonností k Petrovi.

„Bez sexu se žít nedá,“ opakuje posměšně.

Dům je plný dětí!

Jak jim to říct, že společný vlak se asi roztrhne. Že asi za výhybkou jeho část pojede už po jiné koleji…

Připadá si jako trubec v úlu, který již splnil vše, co splnit měl, a nyní ho před krutou zimou nemilosrdně vymetou před česno…







Zařazeno v kategorii Četba na pokračování, Trojitý Nelson





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička