jakokdyž slyšíš dítě!


2. března 2012, autor eliah bruno,



 

 

jakokdyž slyšíš dítě!

      a von na mne s bandurskou že prej: Takle ne!
      byl sem teda v rozpacích, jelikož jsem si i myslel že Jo…
      a von stále rameny krčil
      tak říkám nechť se vymáčkne jasně a von teda že
      k čemu slova – že stačí předvíst a ukázal no…
 
      páni, dyk já se skoro otřás…skoro sem se aji poblinkal
!
      naštěstí tekla teplá… sem si oplách bradu a utřel se
      a optal se jestli to jako myslí vážně
sakra?
      že prej
  to nikdy nemyslel vážnějc !

      páni jo! to jsem teda vejral a protože byla doba,
      tak sem aji musel šlápnout do pedálů, ale furt sem přemejšlel
      zda to fakt není jen nějaký hraní si na něco….
      mám to teda zpropadení štěstí na takový momenty divý…         
      
jeden nikdá ráno co vodpoledne zažije!

      a taky potom ten přístěnek… drhly dveře… no – kolo sem
      tam aji nacpal, že ať neskradou tudlenc tu 
hus til ku –
      a zmáčknu teda devátý a vono mezi třetim a štvrtym Ryc!
      a stojim a vejrám na ceduli nouzovou – tak teda palec
      a nic…        
řku  Hovno!

      a pak jakokdyž slyšíš dítě…. že i balónek na schodu no….
      si říkám že řváti nehodno bo fakan by se i splašil –
      tak jemňounce teda ladím hlasivku a skrze škvírku že esli
      je tam… a slyším jen dech – svůj! a ticho až se i bojím
      že je tak ticho a zasejc šramot a tak já zase jo
a
      najednou škrabkot a vono to kotě, jelikož předení v hrdle
      a mníčení jemný… tak to je konec! – si jako v duchu
      artikuluju zklamání… s kotětem komunikovat nelze…
      a jako blbej se slyším říkat Čičííí … no – fakt jako blbej
      a vtom to hrklo až sem se zakymácel a byl sem
      v devátým a zvonim teda a nic… iba za mnou voko ve sklíčku,
      vo numero dál teda… a když jako přiklepnu, tak šouravej krok
      a hlas vzdálenej že prej – 
Nechte mne!
      no co bych nenechal – dyk nehoří… jen papírek naškrábnu
      s holou větou a zaprudím jej za ohbí…
      ale zpět hezky po svejch, nemíním zas riskovat….

      a bylo to kotě teda…
      vypadalo sice nezdravě k politování, leč já minuv jej
      spěchal teda pro svý šlapadlo
      no – to je jasný… hustilka fuč aji zvonček chybí
kruci!…
      to už potřetí v tejdnu… a seshora dotaz esli sem klepal
…??
 
      zařvu že ne!… a slyším jak ten někdo bere kotě dovnitř
      a
      přede mne spadne gumovej balónek žlutej a ožranej jako
      vod psa… a bylo to přece kotě ne?
      si pro sebe vrtim hlavou, že sem se snad nepřehlíd – kočku
      ještě rozeznám… a vemu to doleva pro ukrácení a chvíli
      po chodníku a už mám slepou za sebou a mírnej svah
      terénu ulehčí přesun a kouknu na zápěstí že jako vše stihnu…
      a taky jo…
žádná  zdr žo va čka….

      telefon sem nezdvih… řinčel v pauzách skoro pět minut…
      ale já se zařek – ještě by mne poučoval na dálku…
      a to bych určitě psychicky zkolaboval…. vocaď-pocaď!
      jsem si řek…. stačilo co mi předved ne?!

      a když sem si chtěl vopláchnout dlaně… zas netekla!


                                         *







Zařazeno v kategorii Povídky



Počet komentářů na “jakokdyž slyšíš dítě!” - 2


    Eva   (2.3.2012 (15.10))

    Kotě nekotě, dítě nedítě, hlavně, že ti neukradli hus til ku... A co ti předved? Hrnce? Z toho bych se taky psychicky zhroutila.


    eliah bruno   (2.3.2012 (20.47))

    nó - neminil sem konstruovat tajenku ošidnou... každý si muže akci doplnit dle svý nátury... včil mne napadá, že by mohlo jít třeba vo zkrachovalýho mima...nebo že já sem jako soukromej kubelík jako, a přišlo děcko že jako chce fidlikat študovaně... ani ty hrnce nesou k zahození Evko hehe :-) no - nejhrůznější by bylo... kdybych k sobě došel Já vosobně... a snažil se přednášet něco svýho... nahlas... to by se mnou fákt zametlo!!!



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička