Pámbu nás nemiluje.


5. března 2012, autor paveljurutka,



V sobotu tedy, šestého dne existence všehomíra vypadl Mu z rukou první prototyp. A hned Mu taky bylo jasné, že to takhle nechat nemůže. Pámbu pozoroval tu věc tak zamračeně, až Nebe potemnělo a dole se z toho rozpršelo. Hlavu držel v dlaních stejně nešťastně, jako úředník na prahu nového pracovního dne. Podivný shluk bílkovin sice tvarem připomínal dnešní muže, na rozdíl od nich byl ale celkem k ničemu. Hleděl jen tupě do oblak a neměl tušení, co si se sebou počít, co si počít se všemi těmi údy visícími bezvládně podél neduživého těla. A to mělo ještě k těm údům přibýt srdce. A duše a mozek.

Někdy v tu chvíli se Pámbu zašklebil a provedl lidem kousek, za který ho nemůžeme obdivovat, ani kdyby to vyvážil hromadou zázraků úplně nadpřirozených. Jedním tahem vmontoval nám do papule zuby.

PAMBU3.jpg

Aby vám Stvořitel nechal z těla do volného prostoru trčet kost, musí se buď splést, nebo to udělat schválně. Ani jedno nelze Mu přičíst k dobru. Kosti, a to se klidně zeptejte doktorů, mají být hluboko v těle, jelikož je v nich spousta vápníku, jsou křehké a na vzduchu zvětrávají jako skály v Dolomitech. Chrup leckterého pozemšťana nakonec ty skály připomíná. Obalíte-li ale kosti masem a tukem a kůží, ponosí vás zodpovědně po planetě zdola nahoru i zprava doleva a možná k stáru trochu zabolí, čímž vám jemně naznačí, že je čas končit, že tu nejste věčně. Budiž.

Vystrčit ale kost z těla, Panebože, a ještě rozsekanou na třicet dva malých křivých kousků nebyl dobrý nápad. Jediným důvodem je žmoulání potravy, ale i žmoulání potravy dalo by se jistě vyřešit elegantněji, jen trochu chtít. On nechtěl. A tak máme zuby a hryžeme s tím maso, květák i nehty a umí to nakonec překousnout i třicítku silon, když jsme na rybách. Krásně s tím můžete hryznout třeba do jablka.

To s těma zubama byla jen malá část zvráceného plánu jak zdiskreditovat člověka ještě dřív, než to stačí udělat sám. A ne, že bychom to sami nezvládli. Jak nám jasně dokládají historické prameny, i když přepsané z obrázkového písma a pak ještě mnohokrát inkoustem, a taky převyprávěné, i tak jim můžeme vcelku věřit, že byl Adam hezký, ryzího charakteru a jeho zbrusu nové tesáky byly bílé, jako padlý sníh. Nikde žádný kaz, nikde žádné díry. O tom si nemohl Adam ani nechat zdát, protože zubní kaz ještě na světě vůbec nebyl, alespoň ta kniha o tom mlčí.

Historicky první, nešťastný a tolik v médiích propíraný případ s jablkem by se tedy patrně vůbec nestal, nebýt souhry okolností, které jsou samy o sobě neškodné a dějí se běžně a bez následků. Když ale dáte ve stejný čas dohromady zahrádku plnou rajského plynu, jabloň se sladkými plody, poťouchlého hada, všehoschopnou Evu i naivního Adama s novým chrupem, neštěstí je hotovo. Jak říkám, můžou za to ty zuby. Křuplo to, jako v reklamě na paradentózu a planetu zaplavil nejprve hřích a hned na to lidstvo, neboť lidstvo, jak už dnes víme, po hříchu se velmi rychle množí.

Od těch dob dělí se obyvatelé planety na zubaře a zubní pacienty. My, pacoši, jsme lidé obyčejní, neagresivní, bez schopnosti obdělávat cizí ústní otvor nerezovou ocelí a šmirglpapírem. Zato máme ústa plná kazů a dásně, které od svých zubů ustupují, jako holandský odliv. Vstát ráno a jít do práce je krajně nepříjemné. Mnohem horší je ale ráno vstát a jít k zubaři. Jít k zubaři je normální mučení. Dnes, ve století jednadvacátém legalizované týrání, které začíná už tím, že vám zubař vystaví takovou tu malou kartičku, na které je napsáno za jak dlouho máte zase přijít. Počíná se tak teror psychický: čekání na zákrok. Neboť už jen to vědomí, že je tahle kartička s termínem exekuce na nástěnce v kuchyni vrtá vám v mozku stejně kvílivě, jako vrtačka obecního zubaře.

A jak se blíží hodina H, je to čím dál horší. Už jsem vyzkoušel všechno: večer před tím se důsledně opít, neboť člověku s kocovinou je dost blbě a nějaký vrtání je mu šoufl, zkoušel jsem psychologa, psychiatra, hypnózu i jógu, i krabičku analgetik předem. Zkoušel jsem tam nejít. Výsledek byl vždycky stejný. Jenom u té kocoviny jsem tak smrděl, že mě za trest odvrtali hodně tupou ruskou vrtačkou, a z těch analgetik jsem se pozvracel.

Jiný úhel pohledu ovšem k tomu zaujímá druhá strana: zubař. A je celkem jedno, je-li to on nebo ona. Už ta nadřazená pozice, když se nad vámi zjeví a vypadá jako terminátor, když vám jakýmsi drátem projede prořídlý zubní les a skrz roušku procedí posměšně: "No nazdar!" Poroba jest dokonána, neboť pak už nám z úst vychází jen prosby, zbytky zubů a krev. Mám pocit, že největším příkořím pro zubaře byl vynález lokálního anastetika, protože kdyby mohli, kdyby to bylo jen na rozhodnutí komory zubařské, nic nám píchat nebudou. Vrtali by a brousili do živého, hlava nehlava.

Když se nad námi skloní zubař, je zle. Taky se ptáte, co je to za otrlé jedince, kteří jdou studovat a pak provádět tohle nelidský povolání? Myslím, že si je Pámbu vybírá sám. Že jim už tak pokroucenou šroubovici ještě maličko přikroutí, a on ví kde, aby jim tak amputoval jinak zcela běžný strach, že když do cizího člověka šťourám kusem železa, že ho to bolí. Než omdlíte, zkuste se zubaři podívat do očí. Uvidíte tam úplně malé poťouchlé  plamínky. Bude to bolet a On to ví. Protože On to tak chtěl. Už tenkrát, v ten osudný šestý den.

Mohla byste, paní doktorko, zapnout ten ventilátor?







Zařazeno v kategorii Ostatní literatura, Povídky, Ptákovinky, Textem





Počet komentářů na “Pámbu nás nemiluje.” - 3


    Eva   (5.3.2012 (12.39))

    Vítám tě na Sůvičce Pavle. Řekla bych, že Panbůh už se vyřádil, co se týče těch trčících kostí, na zvířatech, a u člověka se už soustředil na jiné věci, jinak bychom nosili parádní tesáky /pokud namítneš něco o upírech, ty nejsou dílo boží/. Přemýšlím, co poradit, aby se člověk nebál zubaře, ale nic mě nenapadá. Snad jen, nedávat si toho panáka večer, ale těsně před zákrokem. A radši víc, ať si doktor myslí, co chce:-)))


    Eva   (5.3.2012 (12.42))

    Jo, ještě poznámku. Píšeš čtivě a vtipně. Příjemný textík. Zařadil jsi ho do více kategorií, možná bych ten román ubrala:-))). Jinak to je v pořádku. Jako TIP DNE to může zůstat.


    paveljurutka   (5.3.2012 (12.54))

    Ahoj Evo, byl to napřed boj, neboť mi text mizel kdykoliv jsem dal Uložit, ale už jsem to pochopil, zrušil editor a je to tam. Co se týká těch kategorií, klidně to změňte, nevím zatím jak to funguje... Ono je to trochu nadsazené s tím strachem, ale chodím tam opravdu, ale opravdu nerad. :)



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička