Odejdem životem ubití,
to až nám dohoří svíčka.
Co sešlo z očí, to zmizelo,
už pouze hlína nás hýčká.
Neboj se, stále tu budeme,
pro sebe, pro jiné – proč ne?
Jenom se nesmíme rozloučit,
než kostel odbíjet počne.
Až půlnoc odbije na věži,
musíme při sobě státi.
Lásko má, osude, živote…
vždycky se pro tebe vrátím!
v tvých básních se vracím do školních let, kdy jsme se učili klasiky a seznamovali s poezií... báseň má patetický nádech, ale proč ne, dílo má vzbuzovat emoce...