Hook 16-04-12

16. dubna 2012, autor skraloup13,

Chčije neskutečně. Jak praví klasik, provazce deště bičují nebohou zemi jak neúnavná knuta. Lidé chodí se svěšenou hlavou a bojí se podívat druhému do očí. Jen my od Hooka máme záda narovnaná a pohled přímý, jelikož víme, že chcalo, chčije, bude chcát a neuděláte s tím nic.

Včera jsem si udělal k večeři Veselý segedin podle receptu pana Babici, takže mám dnes smutné ráno. Možná byl prošlý sýr, možná mleté maso bylo málo mleté – nevím. Vím jen to, že dnes potřebuji mít toaletu na dohled, jinak mám pocit ohrožení.

Pocit ohrožení má i náš nejvyšší taťka, co zamyšleně bloumá lánskou oborou, luští zpaměti sudoku a poté, co znaven v zámecké jídelně pojí zvěřinovou paštiku připravenou osobním kuchařem, napíše úvahu o tom, že se řítíme do sraček, což mnozí vědí už dávno a samozřejmě ti mnozí to vědí od něj. Dozvíme se taky, jak ztohoven – musíme změnit myšlení a postoj.

Tahle myšlenka nám od Hooka přijde objevná a skvělá. Fakt bystrej mozek má náš taťka nejvyšší. Včera jsme o tom mluvili moc a shodli jsme se, že kdyby ti zmrdi, co vedou na špagátku ty, co vedou nás, změnili myšlení a postoj a na rok přestali krást, kdyby si dali dvanáct měsíců pauzu, tak jsme za vodou v rákosí. Možná i na břehu na dece mohérovej. Což je scifi, já vím.

Chčije neskutečně. A nepřestane.

To je vše.

Zařazeno v kategorii Četba na pokračování

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a