Jak přeprat psa


23. dubna 2012, autor Eva,



Náš Beník celý víkend kvičel, drbal se v uchu a chodil s hlavou ke straně. Zase se mu vrátil zánět. Na ucho si však nenechal sáhnout, a když jsme mu chtěli kápnout kapičky, které má od minula, vyváděl jak zjednaný.
Dovlekla jsem ho k veterinářce. Je to mladičká slečna subtilnější postavy. Navlékla psovi náhubek a poprosila mě, ať ho podržím, aby mu mohla ošetřit uši. Benda projevil neuvěřitelnou sílu a mrskal se v mém náručí jak kapr. Bylo naprosto nemožné mu cokoliv vpravit do ucha.
„Já ho podržím, vy mu to nakapte,“ prohlásila po marném zápolení veterinářka. Zřejmě usoudila, že jako odbornice zná ty správné chvaty na usměrnění rozparáděného pejska.
Zafixovala se do rohu ordinace, psa přitáhla k sobě. Chvíli tam spolu zápasili, Beník s ní mával jak s praporkem, evidentně měl navrch.     
„Takhle to nepůjde, podrazíme mu nohy a položíme ho na záda,“ navrhla vysíleně.
Na „raz, dva, tři, teď“ jsme Beníka překlopily na bok.
„Lehněte si na něj zezadu a chyťte mu spodní nohy,“ přikázala.
Lehnu si na něho a chytím ho za zadní nohy. Beník je překvapený, takhle jsme si spolu ještě nehráli. Zklidní se (nebo vyčkává?).
„Ne, za zadní, ale za ty, co jsou u podlahy, aby se nemohl odrazit od země,“ vysvětlila slečna.
Popadnu přední a zadní nohu ležící na zemi.
„Dobrý, tak já mu to nejdřív vyčistím.“
Okamžitě jsem poznala, že se ho dotkla. Doposud klidně ležící tělo se vzepjalo a začalo sebou zase házet. Ležím rozcapená uprostřed ordinace, pode mnou zmítající se pes, kterému se snažím odlepovat nohy od podlahy a pevně držet. Začala jsem se smát komičnosti celé situace.
Veterinářka se začala smát taky a vyhrkla: „Tohleto, až budete někomu vyprávět!“
Ošetřila Bendovi obě ouška, prý na to, jak vyvádí, to zase tak zanícené nemá. Poté mu sundala náhubek. Benda tam stojí jako beránek, když se mu nesahá na uši, je zcela v pohodě. Dala mně kapičky s sebou. Mám mu je kapat dvakrát denně. To jsem zvědava jak!
 
 
 







Zařazeno v kategorii Ostatní literatura, Postřehy, Povídky





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička