Ivona Březinová: Začarovaná třída

13. května 2012, autor Renata Petrickova,

Po deseti letech znovu vychází Začarovaná třída Ivony Březinové. Kniha, která se před časem dostala do médií kvůli čítankovému příběhu Mýdlová Madla s nádechem rasismu. Můj pocit je ten, že se autorka tak moc snažila rasismu vyhnout, až to občas do očí bije.

Jinak je to ale knížka příjemná a plná neskutečné fantazie. Tři kouzelničtí kluci Čáryfuk, Máryfuk a Podkočárník Margošovic jsou totiž tak trochu praví cikáni – kočovníci, takže výčet škol, do kterých už chodili je nekonečný. A půl roku dokonce do školy nechodili vůbec. O mnoho méně je ovšem jejich znalostí a nekonečně naopak jejich kouzelnických schopností, které využívají i při vyučování.

Příběh bych rozdělila na dvě pocitové linie. Tou první je ta ryze dětská, příběhová. Příběh má hlavu a patu, děje se průběžně a procházíte tady několika velice zajímavými dny, kdy se možná rodičům postaví vlasy na hlavě, ale dětská duše tou jednoduchou a bláznivou zápletkou zaplesá. Jako třeba tady:

„A pak, v tom největším štěkání, kvičení a kokrhání, vešel do třídy pan ředitel. Tvářil se rozzlobeně a mračil se oběma očima najednou. To bylo zlé, protože to znamenalo, že bouřka je na spadnutí.

„Co je to tu za zvěřinec!“ zahromoval. „Kde máte paní učitelku?“

Paní učitelka právě dojila kozu, protože se jí zdálo, že má moc plné vemeno. Ale to ho jen honzík špatně namaloval. Zvedla se ze židličky a provinile pohlédla na pana ředitele.

„Nedal byste si hrnek mléka?“zeptala se ho. „Máme čerstvé.“

„No to je báječné, fantastické,“ vykřikl nadšeně pan ředitel.

„Netušil jsem, paní kolegyně, že používáte ve svých hodinách tak názorné ukázky. Není nad to, když si děti mohou to, o čem se učí, prohlédnout na vlastní oči. Uděluji vám pochvalu. Jen doufám, že jste se předem domluvila s paní uklízečkou. Vypadá to tu trochu jako… ehm… v chlévě.“

Bodejť ne, však tu právě jeden z Margošovic chlapců nechal ožít zvěřinec původně vzniklý pod rukama dětí a pastelkami.

Zkraje jsem psala, že mi chvílemi připadá snaha autorky o to, nebýt nařčena z rasismu až příliš křečovitá. A to je ta druhá pocitová linie, snaha dávat chlapcům dobré vlastnosti, snaha celý příběh vyladit tak, aby hlavně tento fakt vyšel najevo a pochopil ho i hlupák asi nebude dělat dobře všem, kteří mají s cikány špatné zkušenosti.

A mimochodem, když se chlapci tak brání slovíčku cikán a staví se za Romy, potom to asi nebudou ti praví, skvělí, družní, talentovaní cikáni. Ti si totiž na slovíčku „cikán“ zakládají. Pravý cikán je totiž opravdu cikán, tělem i duší. Příhody jedné 3A jsou vytříbené a plné vtipu, který je vlastní dětem a rozesměje či potěší i rodiče. Je určitě dobře, že tato kniha vychází ještě jednou, protože poskytuje legraci dětem a hluboké zamyšlení rodičům.

Kniha Začarovaná třída vyšla ve francouzštině, srbštině a slovenštině. V roce 2004 byla zapsána na Honour List IBBY.

Zařazeno v kategorii Knihy, recenze, Postřehy

Počet komentářů na “Ivona Březinová: Začarovaná třída” - 3

Eva (13.5.2012 (20.25))

I Marek Epstein ve svém scénáři Roming zásadně používá slovo "cikáni". A nic nezastírá, proto je ten příběh tak vtipný. A hlavně uvěřitelný. Podobně to asi bude i s autorkou knížky.

Renata Petrickova (13.5.2012 (20.40))

Hm... jen teoretizuju... ale kdybych byla cikánka, byla bych hrdá horkokrevná cikánka, ušlechtilá ve své svobodě. Cikánka. Slovo "rom, romka" ač má historický původ, mi zavání těmi postávajími na sociálce a kradnoucími měděné okapy na kostelech...

Eva (14.5.2012 (16.06))

Máš pravdu, slovo "rom" nám evokuje něco jiného než hrdého cikánského krále. Navíc máme zadřeno pod kůži "cikánko ty krásná, cikánský baron jsem já, kdo to byl, cikán černý cikán". A taky Cikáni jdou do nebe. Pokud to nahradíš slovem "rom", bude to o ničem.

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a