Hook 26-06-12

Ty jo. Včera jsme u Hooka debatovali nad jedním článkem. Jakejsi profesor Mejstřík, řek bych nejspíš ekonom, je rozhozenej z toho, jakou má náš lid děsnou finanční negramotnost. Že jako si lidi nevýhodně půjčujou, každej druhej naletí podvodníkům, přicházej pak vo majetek a brečej.

Jasně. Takže prvák – dával bych si velkýho bacha na nadávání nám, prostejm a nezáludnejm do negramotů. Každej holt není Kellner. Druhák – to, že tady beztrestně fungujou šmejdi, jejichž pgm je půjčit a následně exekuovat co jde, tohle podporujou vykrmený modely ze Sněmovní. A třeťák – osvícení hospodáři, ekonomové s encyklopedickými znalostmi z oblasti finančnictví, poctiví a charakterní chlapíci, se kterýma by šel krást koně i Mirek Dušín, k poslednímu březnu tohoto roku dotáhli sekyru našeho státu na víc jak tisíc šest set miliard. Fakt slušnej výkon.

Normální člověk, když jede načerno tramvají, chytěj ho, nezaplatí, prošvihne převzetí liebesbriefu od pracovitého advokáta Sokola, pravděpodobně skončí pod mostem. Dluhy se platit musej – tak zní mantra našich vysmaženejch zákonodárců. Fajn – hele, tak co kdyby oni zasejc zalepili dluh, co stihli tomuhle nebohýmu státu udělat?

Bylo by to fér, ale bohužel to nejde. Oni jsou ty naše smažky co se týče hmotné zodpovědnosti nesvéprávní ze zákona. A o jejich finanční gramotnosti si myslím svý.

Mno, je fakt neuvěřitelný, co se v tomhle státě děje. Třeba si přečtete, že zdravotní pojišťovny přestaly v tichosti proplácet lázně. Nejsou prachy. Pak otočíte list a dozvíte se, že cyklolávka, zavěšená pod Lahovickým mostem, jež stála nějakých šedesát mega je nepoužitelná, jelikož jen tak visí ve vzduchu a jde na ni tak akorát doletět. Dál už nelistujete, neb se vám chce blejt.

Král kutilů Přemek Podlaha má pošramocenej kotník. Jezdí teď na vozejku, aby mu ulevil. Diváci s ním soucítěj, posílaj mu dárky a myslej na něj. Já na něj myslím taky, zvlášť na jeho nesmrtelnou hlášku, kterou kdysi v jednom díle Receptáře prones. Nevím, jestli jsem už o tom někdy nepsal, ale to neva.

Přemek seděl na verandě rodinného domu, vedle něj kutil majitel, kterej se mu chystal předvést travní sekačku kombinovanou s křovinořezem a k oběma pánům přicházela kutilova žena Boženka, která nesla na talíři něco sladkého ke kafi.

„Á, už je tady paní Boženka se svou voňavou buchtou,“ zahlaholil Podlaha. „Řekněte nám, paní Boženko, jak to děláte, že ta vaše buchta tak nádherně voní?“

A bylo vymalováno.

Dnes nebude chcát. Až večer. Ale jelikož počasí je skrz svou rozmanitost nevypočitatelné, připravte se radši na kroupy.

To je vše.