Neopouštěj mě (Never let me go)

27. června 2012, autor Eva,

Některé filmy shlédnete a za dva dny už nevíte, o čem to bylo. Film „Neopouštěj mě“ se vám však nadobro vryje do paměti a budete se k němu v duchu pořád vracet. Depresivní, šokující, mrazivý, a také dojemný a emotivní. A lidský, nebo spíše nelidský.

Vypráví o partě tři přátel, kteří navštěvují internátní (pro ně prestižní) školu Hailsham.

Není to však obyčejná škola, nýbrž zvrácený ústav, který připravuje děti na jejich jedinou životní kariéru. Dárcovství.

A děti nejsou obyčejné děti, jsou to klony. A jsou smířené se svým osudem, že až dospějí, respektive tělesně se vyvinou natolik, aby jim mohly být odebrány orgány, budou postupně podstupovat operace a budou pomalounku rozebírány „na součástky“. Je to jejich osud, jsou k tomu určeny a vychovány, jiná cesta pro ně není.

Tuto strašnou pravdu se dozvědí v okamžiku, kdy končí školu a postupně se přesunují do nemocnic a různých zdravotních zařízení.

http://1.bp.blogspot.com/-kZ8_suXKpUo/TXMa1wNIPnI/AAAAAAAABWo/4GIqD2FQzsM/s1600/Never%252520Let%252520Me%252520Go-cropped-proto-filmcritic_reviews___entry_default.jpg

Hlavní hrdince Kathy, která celý příběh vypráví, se částečně podaří svůj osud zmírnit. Když si klon požádá o status tzv. „pečovatelky“, je mu odloženo dárcovství do pozdějších let. V „propůjčeném“ čase se stará o nešťastníky, kteří musí tuto zrůdnost podstoupit již v rozpuku mládí. Poskytuje jim potřebnou péči a psychickou oporu.

Kathy strávila své dětství v Hailshamu společně s Tommym a Ruth. Po opuštění ústavu se jejich cesty na krátkou dobu rozejdou. Později se Kathy jako pečovatelka setkává v nemocnici s Ruth, která má za sebou již dvě dárcovství. Má bolesti a již nemá chuť žít.

Dárci mají po každém odběru 180 dní na aklimatizaci. Po čtvrté operaci většinou umírají.

I Tommy už je po operacích a je na tom podobně jako Ruth. Kathy oba své přátelé vyzvedne z nemocnice a ukáže jim, co je „normální život“, jako např. bydlet v domě, jít do restaurace, vidět moře.

http://3.bp.blogspot.com/-s7QIZdJeeic/TkJWzRFTazI/AAAAAAAACjs/FlndNI7ogw8/s1600/never-let-me-go-still.jpg

V tomto okamžiku jsem se domnívala, že se hrdinové vzbouří proti svému osudu, že utečou, že se zachrání. Jako to vídáme v amerických sci-fi, např. ve filmu o vzpouře klonů Ostrov s Ewan Mc Gregorem. Zde se však žádný happyand nekoná. Tommy i Ruth se odevzdaně vrací do nemocničního zařízení jako ovce na porážku. Nemají na vzpouru zakódovány patřičné geny.

Ruth se chystá na „dokonání“, jak sami kloni vzletně nazývají své zabití. A než se tak stane, pošle Kathy dopis, kde bilancuje jejich přátelství i svůj kratičký život. Svěří jí také, že se dozvěděla, že kloni, kteří spolu žijí jako partneři a chtějí založit rodinu, mohou být vyjmuti z dárcovského programu. Tato výjimka se rovněž týká klonů, kteří mají mimořádné schopnosti a talent a mohli by se prezentovat jako umělci.

Tommy a Kathy se rozhodnou, že požádají dárcovské centrum o vyřazení, jelikož se milují a chtějí spolu žít. A protože Tommy už na škole krásně kreslil, podpoří svou žádost svými výtvory.

Vyhledají bývalé vychovatelky z Hailshamu, které prý o těchto věcech rozhodují. Když jim zamilovaný pár nastíní svou žádost a Tommy rozloží na zem své nejlepší kresby, vychovatelky se tváří naprosto kamenně a nezúčastněně.

Kathy pochopí a zeptá se: „Žádný takový program vyřazení z dárcovství neexistuje, že jo?“

Vychovatelka zavrtí hlavou a odpoví: „Ne, neexistuje. A jestli byl na Hailshamu výtvarný kroužek, tak to nebylo z důvodu, že bychom chtěli zkoumat, jakou máte duši. My jsme chtěli vědět, zda-li nějakou duši vůbec máte.“

Po tomto hrůzném zjištění Tommy postupuje svou poslední operaci. Kathy jen zoufale a bezmocně přihlíží.