Bali – 28.6. – 29.6.

3. srpna 2012, autor Ludek,

Bali 28.06. – 29.06. 2012

Spánkový deficit se projevil naplno a ráno jsme s Baruškou nechtěli vstávat, prospali jsme i snídani a vyrazili rovnou na letiště na přelet na Bali. Letěli jsme s Air Asia.

Air Asia se projevil jako strašný šmejd, protože jsme si mysleli, že váha 7 kg/os je zavazadlo do kufru letadla. Holt jsme se mýlili a dopláceli jsme na letišti 39 singapurských dolarů. Let byl v pohodě. Přistávali jsme v půl sedmé a udivilo nás, že je venku již úplná tma. S tím jsme nepočítali, protože jsme neměli sehnané ubytování dopředu.

Po imigračním oddělení jsme se vydali vyzvednout zavazadla, kde jsme měli první setkání s místními naháněči. Už nám skoro bral batoh a nakládal si ho na vozík, aby nás pak mohl někam vést taxíkem. Odolali jsme všem nabídkám a po výměně peněz jsme našli svého taxikáře, který nás po smlouvání ceny odvezl, kam jsme chtěli dle průvodce, a to za přijatelnou cenu. Nastalo velké přepočítávání, kolik to v levné Indonésii stojí v přepočtu na české koruny. V hlavě jsem vypočítal, že by to mělo být cenově stejné jako u nás, jen něco o málo dražší.

Šli jsme se podívat na první ubytko, ale to jsme s nabídkou cca 320 Kč/noc odmítli a šli hledat levnější. Druhé ubytko bylo ještě dražší, ale mělo sprchu a záchod na pokoji. Usmlouvali jsme je na stejnou cenu jako v prvním ubytku a ubytovali se v apartmánech s názvem Adus Inn. Jak jsme druhý den zjistili, pokoj je krásně celý den stíněn palmami a je usazen v nádherném prostředí exotické vegetace. Vybavení nic moc, hlavně hnusná sprcha, ale odpovídá dobré ceně. Standard je zde sprcha pouze se studenou vodou.

Po ubytování jsme vyrazili procházkou místní rušnou ulicí na pláž, kterou jsme bez větších obtíží našli. Procházeli jsme se bosí po krásné písečné pláži, na chvíli se usadili na pařezech stromů a nasávali noční atmosféru moře. Jelikož jsme si říkali, že je to divný, že v Indonésii, je prý všechno levné a nám to vychází nějak draze, dali jsme se s Baruškou do nových výpočtů. Tak jsme se dostali na 1/4 cenu oproti původnímu přepočtu a byli jsme moc spokojeni, jak je to tu levné. Cestou z pláže jsme občas šlápnuli na něco tvrdého a říkali si, co to je. Posvítili jsme na to baterkou a zjistili, že pláž je plná malých krabů, kteří někam cestují.

Poté jsme se zastavili v krásné restauraci na malou večeři. Místní se tu na nás vrhli jako supi, neustále se na něco vyptávali a vnucovali nám své služby. No, když jsou tu tak nízké ceny, pivo za 17 Kč a Barušky oblíbená Caipirinha za 30 Kč, tak jsme si dopřávali. Sice mi to trochu vrtalo hlavou, ale řekl jsem Barušce, jestli máš chuť, dej si ještě další, dokud nezjistíme, že je to tu ještě dražší než u nás. Jeden číšník se kolem nás furt ochomejtal a neustále něco kecal, vše jsem mu nerozuměl. Zmínil se o typických balijských tancích Sanur dancig, že nás tam prý doveze, že to pro nás bude za skvělou cenu pouhých 150 000 IR a že je to včetně vstupu. Cestou zpátky se prý ještě někde zastavíme. Nakecal toho ještě spoustu, až jsem se v tom zcela ztratil. Barušce na rozdíl ode mne svítí oči, protože typické balijské tance jsou super a prý to musíme vidět. No co jsem na to měl říct, když ji vidíš a nechceš jí kazit radost.

Takže je vše domluveno, zítra pro nás borec večer v půl deváté přijede, vyzvedne, doveze, my se podíváme na tance, zastavíme se cestou ještě někde a pak mu zaplatíme domluvené prašule. Byl jsem z toho docela nesvůj a říkal jsem Barušce, proč hned musíme na všechno kývat. Ještě jsme se na Bali ani pořádně nerozkoukali, a kdo ví, co je to vůbec za typoše. Dostalo se mi odpovědi, že když jsem jí to odkejval, tak proč do toho teď rejpu. A že nejsem vůbec spontánní, nechci si nic užít a ani nechci nechat místního týpka nic vydělat. Protože oni ty prachy potřebují. Dle našeho aktuálního přepočtu to bylo za 75 Kč, tak jsme to přestali řešit a dohadovat se.

Ráno jsem se probudil a po chvíli tu byl chlápek z recepce, že je tu pro nás místní borec z restaurace s odvozem na Sanur dancing. Večer jsme si nějak nerozuměli a místo v půl deváté večer nás vyzvedl v půl deváté ráno. Tudíž jsme ani nestihli snídani a vyrazili.

Doprava je zde strašně hustá, proto jsme se spíše plazili, než jeli. Po příjezdu na tancování bylo pro nás překvapením, že si každý musíme koupit lístek za 223 Kč, ale když jsme tam už byli, tak jsme do toho šli. Z tancování se nakonec vyklubala krátká divadelní hra. Mně se to moc nelíbilo, ale hodnotím pouze za sebe. Přišlo mi to jako klasické tahání peněz z turistů.

Poté jsme ještě jeli na ruční batikování, kde jsme si pokoupili pár věcí na sebe a utratili za ně všechny peníze a museli jsme ještě doplácet z platební karty. Při nákupu mi už bylo jasné, že nás přepočet je špatný a někde je chyba.

Vrátili jsme se na ubytování a zaplatili místňákovi dohodnutou částku cca 330 Kč. Odpočinuli jsme si, najedli a vyrazili na pláž. Na pláži se na nás vrhli místní s půjčením slunečníků a lehátek. Tak jsme si jeden slunečník a dvě lehátka po smlouvání pronajali.

Nicméně jsme si vůbec nepřipadali dobře, že nás někdo vozí autem, na pláži neustále něco nutí (pití, surfování, masáže, cetky, hadry na sebe, zmrzlinu, to celé pořád dokola celé 3 hodiny, co jsme tam byli). Domorodkyně dokonce stříhala jednomu pánovi vedle nás za poplatek nehty na nohou.

Opět jsme přepočítali ceny a došli k závěru, že je zde vše 4x dražší, než jsme původně mysleli. Byl to náš první den na Bali, začínali jsme poznávat místní kolorit a začali si drsně uvědomovat, že to tu není vůbec levné a že jsme se nechali napálit. Proto jsme se s Baruškou dohodli, že odtud musíme brzy vypadnout. Shodli jsme se na tom, že ráno po snídani se necháme odvést zpět do Denpasaru a odtud nějak busem do města Padang Bai, odkud nám jede loď na Lombok. Den, dva chceme v tomto městě strávit a pak vyrazit. Snad to vše klapne 😉

Zařazeno v kategorii Indonéský deník

Počet komentářů na “Bali – 28.6. – 29.6.” - 1

Eva (3.8.2012 (22.02))

Přečetla jsem s chutí a se zájmem. Vy zásadně nesnídáte, že jo?:-))))

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a