Ubud, Selat – 1.7.2012

6. srpna 2012, autor Ludek,

Je noc, spíše už ráno, po páté hodině. Od půl třetí nemohu spát. Není to horkem, ale stále mě mrzí, že jsme přišli mou blbostí o foťák. Válet se v posteli a ležet na polštáři, na kterém je nános písku, který se mi neustále sype z vlasů po včerejším koupání ve vlnách, mě už nebaví, a tak jdu ven.

Sedím na terase, kde vane příjemný vánek a je slyšet nádherný šum moře. Je mi trochu chladno, ale není to tak hrozné, abych se šel přiobléci. V ulicích se probouzí dopravní ruch. Místní před každou křižovatkou mohutně troubí, i když tu jezdí v podstatě sami.

Snídani jsme si objednali na půl osmou ráno. Na půl devátou jsme měli domluvené půjčení skútru na dva dny. Chlápek z půjčovny přijel na zavolání našeho ubytovatele a přivezl nám relativně nový skútr Yamaha. Skútr jsem v životě neřídil, ale vzhledem k tomu, že to byl automat, tak celkem pohodička. Nepříjemné bylo jen to, že člověk má řidítka strašně blízko u sebe. Po rušné hlavní ulici jsme vyrazili směrem na památkové a kulturní město Ubud. Cestou jsme nikde nebloudili, načerpali plnou nádrž a za cca 4 litry naturalu jsme zaplatili necelých 30 Kč.

Málem bych zapomněl, že jsme cestou koupili nový foťák, také Canon Iexus. Prodejnu s fotoaparáty jsme našli s pomocí místního klučiny, který nás tam zavedl. Shodou náhod to bylo i při cestě směrem na Ubud. Původní cena foťáku byla 2,5 mil IR a 150 tis. IR za paměťovou kartu. Podařilo se nám usmlouvat za oboje cenu 2,25 mil IR. Bohužel nedokážeme posoudit, zdali je to na místní poměry dobrá cena či nikoliv.

Po příjezdu do Ubudu jsme zaparkovali na kraji města a vydali se do centra pěšky. Po obědě, kde jsme také dobíjeli baterii do foťáku, jsme navštívili Sacred Monkey Temple. Bylo to sice uprostřed města, ale v krásné přírodě. Všude kolem pobíhalo hodně opic, druhu makakové. Vyhledali jsme ještě další památky. Oželili jsme pouze vstup do muzea umění, který byl pro nás strašně drahý, navíc podobné sošky a umění, které bychom viděli uvnitř, prodávali stánkaři skoro všude.

Cestou z Ubudu jsme se stavili v místě, kde dělají projížďky na slonech. Cena za 15 minutovou projížďku stála přes 1000 Kč za jednoho. Tak jsme pěkně poděkovali a odjeli na další plánované místo, a tím bylo městečko Selat.

Když jsme byli ubytovaní v Padangbai, tak jsme zvažovali výstup na horu Gulung Agung, kam se vyráží v noci a v 8 hod. ráno je zde nádherný pohled na východ slunce. V průvodci psali, že je nutná registrace na policejní stanici v městečku Selat. Cestu jsme našli bez problémů, ale zdála se nám příliš dlouhá, a tak jsme se radši párkrát zeptali. Cesta byla místy dost strašná, ale hezká, projížděli jsme místními vesničkami a dívali se po krásné krajině a rýžových polích.

Cesty zde silničáři opravují za plného provozu. Se skútrem to byl chvílemi i boj, zdali nezapadneme v čerstvě vysypané škváře, která byla hojně prolévaná vodou. Když jsme konečně dojeli na policejní stanici a sdělili jsme jim, co po nich chceme, tak na nás koukali jak z jara a vůbec nevěděli, která bije. Pak jim to dala Baruška přečíst v průvodci a začali být strašně aktivní a najednou všechno chtěli. Do sešitu, kam jsme měli vše napsat, jsme byli jediní turisti, ale už to nešlo vzít zpět.

Poté jsem se ještě neúspěšně pokusil usmlouvat cenu za vodu v místním stánku a vydali jsme se na cestu zpět do Padangbai. Řekli jsme si, že pojedeme jinudy než tou hroznou cestou, kterou jsme přijeli, proto jsme v mapě vyhledali jinou. Vybrali jsme si cestu s nádhernými výhledy, ale sjezd dolů byl strašně příkrý a cestou necestou. Baruška se místy i bála a říkala, že snad radši půjde pěšky. Nakonec jsme vše bez sebemenší kolize sjeli.

Když jsme se dostali na hlavní silnici, byla již tma a provoz strašně hustý. Půjčená helma měla strašně špatné plexisklo, a tak to nebylo zcela ideální. Bez něj se však jet nedalo. Všude strašně prachu a špíny.

Po sprše jsme se vydali hledat restauraci včetně internetu. Zastavili jsme nejprve na polévce a poté jsme zašli ještě do jedné restaurace, kde si Baruška dala palačinku. V této hospodě vládl tak trochu evropský styl. Čisté záchody, balená brčka a led z balené vody. Bylo to tu sice dražší, ale moc hezké a relativně čisté. Poté jsme šli brzy spát, protože ráno nás čekalo brzké vstávání a túra na horu Seraya.

Zařazeno v kategorii Indonéský deník

Počet komentářů na “Ubud, Selat – 1.7.2012” - 2

Eva (7.8.2012 (11.13))

A jaký je tedy přepočet rupijí na koruny? Podle toho, co píšeš, tak by tam měl být benzín levnější než voda?

Baru (7.8.2012 (22.16))

Přepočet je: 1000 rupií = 2,2 koruny. S benzínem a vodou to tím pádem vyšlo cenově podobně: za 1,5l vody jsme platili v přepočtu kolem 10-15 korun, za 4l benzinu ani ne 30. Vidíš, to jsem si ani neuvědomila, že se ceny takto podobají :-)

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a