Lombok – 3. 7. 2012

11. srpna 2012, autor Baru,

Po probuzení a po snídani se přišel zeptat majitel ubytka, zdali bychom neměli zájem o jeho služby, že nám zařídí odvoz na ostrovy Gili. Stáli jsme si za svým, že pojedeme levným trajektem.

Dorazili jsme na pobřeží, nastoupili na trajekt (jeden lístek stál 36.000) a pomalu jeli na ostrov Lombok. Cesta trvala skoro 6 hodin. Strávili jsme ji nahoře na palubě lodě, nechtělo se nám sedět dole, kde byla spousta lidí a smrděly tam záchodky. Byl tam však stín. Nahoře s námi bylo pár dalších turistů, vždy jsme se shlukovali na stinném místě. Dost foukalo, ale byla to hezká cesta, s výhledem na pobřeží, moře, prý i delfíny, ale nejsme si jistí, že to, co jsme viděli, byli delfíni, možná to byly vlny 🙂

Během cesty jsem pročítala průvodce a plánovala, co můžeme na ostrovu Lombok vidět. Doporučují trek na sopku Rinjani. Pak jsme se chtěli přesunout na ostrov Flores, v průvodci psali jako nejlepší a nejhezčí variantu cestu lodí.

Po příjezdu do přístavu Lembar jsme se sháněli po levné dopravě na ostrov Gili Air. Prý tam jezdí veřejné busy k přístavu, ale člověk vůbec nemá šanci získat informace, odkud, kdy a za kolik. Opět nás začali nahánět místní taxikáři a trochu agresivně nám nabízeli odvoz, kam chceme. Nahnali nás do nějakého ´info střediska´ – z něhož se vyklubala soukromá cestovka.

Ptali se nás, kam jedeme a co máme dále v plánu na Lomboku. A už jsme byli zaháčkovaní, chlápek s dobrou angličtinou nám naplánoval trek na sopku i výlet lodí, rozepsal nám itinerář a popisoval, co a jak. Na začátku jeho vyprávění jsem ho zastavila, že se nejdříve potřebujeme dostat na Gili Air a že takto nám ujedou všechny spoje, on že prý když s nimi podnikneme ty tripy, tak nám dopravu zajistí zdarma. Tak to nás umlčelo a nechali jsme si popsat všechny kroky. Cena za oba výlety byla podobná ceně v průvodci, což nás nakonec přesvědčilo a šli jsme do toho. Celkem za jednoho to je 3.600.000. Vyplázli jsme na místě 5 mil. a nechali se dovézt na ostrov. Byli jsme z toho dost nervní, jestli to není nějaký podfuk. Sami jsme mu říkali, že nemáme žádnou garanci. On nám vytiskl papír s jejich telefonními čísly, to je prý naše garance 🙂 Jo a s razítkem. No tak i když to ve skutečnosti moc není a razítko nám nic nezaručí, rozhodli jsme se tomu věřit a svěřit se do jejich rukou.

Cestou na ostrov jsme moc nemluvili, Luďa byl nervóznější než já, že jsme vysolili prachy a neklapne to. Pak jsme se vzájemně ujistili, že to klapne a že už to nebudeme řešit. Na ostrov jsme přijeli po setmění, nějakou dobu jsme hledali ubytování. Byla tma a my jediní baťůžkáři, takže nám nabízeli samé předražené bungalovy. Nakonec jsme našli jeden na 100.000, ne tak komfortní, ale v podstatě naprosto stačil.

A vyrazili jsme na večeři, celý den jsme od snídaně nejedli, tak jsme si dali jídlo, běžný, ale nám přišlo neskutečně dobrý, díky hladu.

Restaurace na ostrově jsou jedna vedle druhé. A moc pěkný, fakt hezký místo, těšíme se na zítřejší vykoupání a válečku u moře.

Zařazeno v kategorii Indonéský deník

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a