Hook 13-08-12

Tak jsme četli, my od Hooka, že si máme hlídat ovulaci. Trošku nás to zarazilo, protože ovulací netrpíme (trpíme pouze permanentní žízní), ale budiž – co bysme si ji nepohlídali.

Pak jsme článek dočetli celej a zjistili jsme, že je psanej spíš pro ženský, když hledaj chlapa, než pro nás, kteří chlapa skoro nehledáme. To je tak, když se jeden nechá strhnout titulkem, jenž zavádí.

Dozvěděli jsme se, že jedna firma prodává urny. Je v tom úspěšná a obrat jí roste, jelikož má širokou nabídku. Prodává jednak drahé designové kousky všemožných tvarů, ale taky urny levné, které sice popel nepoztrácí, ale oko nepotěší. Pak ještě nabízí urny ekologické, šetrné k životnímu prostředí, které jdou recyklovat. Tyto urny jsou prý populární hlavně mezi příznivci třídění odpadu.

Mno, s tímhle asi obchodovat nebudem. Ne že bychom se nějak eklovali, ale majitel Hooka nám to zatrh. Že prej stačí, když u Hooka bydlíme.

Snažili jsem se mu vysvětlit, že bychom se pouze svezli na předvánoční nákupní vlně, jež je zade dveřmi, a pak toho nechali, ale ani tohle s ním nehlo. Přitom jsme to měli docela promyšlený. Třeba že v listopadu na Dušičky by se ke každému třetímu pivu dávala urna zdarma. U Hooka by bylo narváno a všichni by byli spokojení. No, když někdo nechce…

Prej maj bejt pro cizince těžší zkoušky z češtiny. Že prý už nebude stačit umět „Ahoj“ a „Moc sluší“, i když s tím spousta našich spoluobčanů z asijských zemí vystačí po celý život. To jsme na to zvědaví. Fakt.

Dobře placený profese jsou prý dnes řezník a chemik. S tím řezníkem nevím, ale chemik by seděl. Jednoho znám. Fackuje lidi, docela slušně paří a je za vodou v rákosí. Na lehátku, vysmátej, s mochitem v ruce. Ne že bych mu záviděl, ale dost mě to sere. Ani nevím proč.

V současnosti dělá ministra financí, spravuje státní kasu (teď přes léto ji nechal vybílit) a periodicky zápasí s kocovinou.

O víkendu jsme grilovali. Mára měl narozeniny, takže jsme to spojili a výsledek byl dokonalej. Ještě teď mě brní hlava. Pokud se vám dnes zdám být roztěkaný, víte tedy, proč.

Musím končit, neb mám práce až nad hlavu a jsem na všechno sám. Znáte to – sám v davu, bez naděje, bez pomoci. Budu to muset odhákovat.

Do hodiny začne chcát. Možná v Praze, možná jinde. Ale začne.

To je vše.