Bangsal, Senar – příprava na trek – 5.7. 2012

14. srpna 2012, autor Baru,

Vstávačka, snídaně a v 7:30 máme podle itineráře cestovky jet do přístavu. Jdeme na příjezdovou cestu, Luďa jde pro vodu, stojím a čekám a kolem jede chlápek s drožkou, zamíří na mě prstem a říká: do přístavu? Dva lidi? Tak si říkám, že je to asi přes cestovku pro nás objednané, když má tyto info, zavolám na Luďu, ať se vrátí a nasedneme.

Koník nás doveze k přístavu, odkud odjíždí lodě v rámci veřejné dopravy do kýženého Bangsalu. Drožkař chce prachy, říkáme, že to máme v ceně, že to platí cestovka. Chce 50 tisíc, nabízíme 5. Mávne rukou a naštvaně odjede. Doteď nevíme, jestli byl objednaný od cestovky, nebo jestli jel kolem náhodou a chudák prodělal.

Lodí dorazíme na místo, tam se máme nějak setkat s lidmi z cestovky, ale nevíme, jak a kde a s kým.

Nahrnou se na nás nabízeči dopravy. Ptají se, koho hledáme. Ukážeme papír s několika málo info o treku a názvem cestovky. Oni, že nás tam zavezou. Někdo mi volá, že si máme koupit lístek, že nám ho proplatí. Bohužel neříká kam a hovor vypadává.

Drožkař říká, že nás tam za 50 tisíc zaveze. Tak moc nevíme, co a jak. Když budeme volat zpátky, vyjde telefonát mnohem dráž než cesta drožkou, tak se rozhodneme nastoupit, usmlouváme to na 30 tisíc. I když to je prý jen jeden kilometr, který bychom v klidu došli, nevíme vůbec kam a vezeme se jak nabobové.

Vysadí nás u restaurace, kde je pár mladých lidí, připravených na trek. Prý se vyráží z tohoto místa. Tak si sedneme a čekáme. Přijde k nám týpek, chce vědět naše jména a účet o zaplacení treku. Sděluje nám, že nejsme v jeho skupině. Ukazujeme papír od cestovky, tu nezná. Takže nás ti borci s drožkou poslali a zavezli úplně jinam. Průvodce té skupiny je tak hodný a volá na číslo naší cestovky a vyřídí to s ním v jejich jazyce. Prý pro nás někdo přijede.

Tak se i stalo, chlápek nás doveze na místo, kde máme být dnešní noc ubytovaný. Už si v autě připravujeme řeč, že to nebudeme platit, že to platí cestovka, jak slíbila, ale naštěstí po nás nikdo nic nechce. Jedeme asi hodinu a půl do Senaru, odkud se zítra vyráží na túru. Vůbec nechápeme, proč nás nikdo v Bangsalu nevyzvedl. Ale jak mi volali, asi chtěli říct, si máme koupit lístek do Senaru a ten nám pak proplatí. Ale kdo to má vědět? Neměli jsme potřebný info.

Kolem 11 dopoledne tedy dorazíme na místo, odkud vyrážíme zítra ráno v 7. Opět spoustu věcí nechápeme. Třeba proč jsme tu tak brzy, to jsme se ještě na Gili Air mohli válet na pláži a dorazit do tohohle hotelu večer. Provozovatelé hotelu nám ukážou, kde spíme, víc o organizaci nevědí.

Potkáme tu pár Francouzů, kteří se tady před námi ubytovali a pak museli odejít, že pro ně vlastně není místo, že tu budou spát lidi, co jdou s námi zítra na túru. Byli chudáci naštvaní. Nedivíme se, to snad věděli ti provozovatelé předtím. Je to úsměvný, když to píšu, ale když to prožíváme, jsme z toho někdy dost vykolejený. Ta jiná mentalita je fakt někdy náročná snést. Jinak ubytko je krásný, máme z terasy přede dveřmi velkolepý výhled na okolí, kde jsou stromy, palmy, rýžová pole a v dálce hory. Je to pecka.

Jdeme se projít k vodopádům, které nám doporučili ti Frantíci. Pěkná procházka podél kanálu, voda je krásně čistá, nejspíš pramení v okolních horách. Potkáváme pár domorodců, jak se ve vodě myjí nebo jak v ní perou prádlo rejžákem.

Cestou zpět se stavíme na jídlo. Za standardní cenu 35 tisíc dostáváme fakt bohatou porci. Poprvé tu jíme flák masa. Jinak to je vždy pár kousků na způsob rizota. Luďa trochu hudruje, že to není vepřový, ale oni tu prasata nechovají. Nabídka je kuře, ryby, mořské plody a málokdy hovězí.

Po obědě jsem si na chvíli schrupnul a Baruška psala cestopis. Hodinka spánku byla super. Během ní se vůbec nic nezměnilo. Žádné další info o zítřejší treku. V kolik přesně se vyráží, kde si budeme moci nechat uloženou bagáž při treku. Ještě také potřebujeme pořešit obuv, protože tu máme oba jen sandále a bylo nám přislíbeno, že disponují velkým množstvím výběru bot na zapůjčení. Myslel jsem si, že to vše budeme řešit odpoledne před trekem, když tu máme takového času a zítra už jen vyrazíme. Západ slunce máme za sebou a začíná se pomalu stmívat. Asi někam vyrazíme ještě na menší jídlo, abychom měli dost energie na zítřejší výlet. Balená voda je tu dražší než všude jinde 5000 IR za 1,5 l, což je tak 11 Kč.

Vyrážíme na něco k snědku, jsme v podniku u moc sympatických mladíků. Luďa si dává zeleninovou polévku s nudlemi. Přinesou mu vodu se zeleninou, Luďa se ptá, kde jsou nudle, mladík s úsměvem polévku bere zpět, omlouvá se, startuje skútr a rozesmátej se vydává na cestu. Za 3 minuty je zpět, nese balíček v ruce a za chvíli Luďovi polévku. Všude kolem nás sedí běloši, máme všichni před výstupem.

Zařazeno v kategorii Indonéský deník

Počet komentářů na “Bangsal, Senar – příprava na trek – 5.7. 2012” - 1

Eva (14.8.2012 (11.41))

Jet tam takhle na vlastní pěst, to asi vyžaduje pevné nervy. Ta permanentní nejistota, to by mě ubíjelo.

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a