Trek na sopku Rinjani – třetí den – 8.7.2012


20. srpna 2012, autor Baru,



Vstáváme před třetí, dostáváme teplý čaj a vyrážíme na vrchol. Je děsná zima, fouká studený a poměrně silný vítr, ale chůzí se zahřejeme. Výstup trvá něco kolem 3 hodin. A je to očistec – hlavně kvůli těm sandálům, protože naprostá většina cesty je po sypkém štěrku, takže máme furt plné boty a chodidla nám neustále masírují malé kamínky.
První polovina cesty je náročná, ale snesitelná, ale ta druhá je fakt peklo. Je to strašně příkrý a jdeme po zbytcích lávy, která se hodně drolí a člověk se při chůzi do strmého kopce propadá až po kotníky. Takže člověk udělá jeden krok vpřed a půl kroku sjede zpět. A takto, hlemýždím tempem, asi hodinu a půl. Klepou se nám nohy vysílením. Díky bohu máme větrovky, protože je dost silný vítr, tak jsme před ním chránění. Jdeme za tmy, svítíme si baterkami.
Jelikož jsme si mysleli, že cesta je průchozí a budeme se vracet jinudy než přes tábořiště, bereme s sebou všechny věci a chudák Luďa bere zásoby vody na celej den, takže má na zádech přes 6 kilo. Po vysilujícím výstupu však na vrchol vystoupáme a naskytne se nám úžasná odměna v podobě výhledu. Je to pecka!
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

 
Podíváme se na východ slunce, pofotíme a mažeme dolů, protože nahoře (3 700 m) je strašná zima. Cestou dolů se nám po východu slunce naskytují nádherný výhledy, tak fotíme a užíváme si snadnější chůzi z kopce.

 

 

Opět se boříme po kotníky, ale vysypáváme již méněkrát. Dorazíme do tábořiště, dostaneme snídani, sledujeme makaky, jak se snaží ukrást kousek jídla pro sebe, a jdeme na sestup – má trvat 6 hodin. Jde se dost mizerně, je to hodně příkrý, prašný, hodně padáme. Je to nápor na kolena a nám se samozřejmě dostává do sandálů vše, co může.

 

Ale výhledy jsou fantastický, jsme nad mraky, takže koukáme na bílé peřiny pod sebou, pak jimi procházíme. Jdeme jinou cestou než nahoru. Potkáváme lidi, co jdou nahoru. Někteří jdou kvůli prachu v roušce. 

Po 4 hodinách sestupu dostaneme oběd a pak jdeme ještě 2 hodiny, to už je moc příjemná procházka pouze s mírným klesáním.

Kolem nás jsou louky, krávy, vypadá to jak někde ve Švýcarsku.
 
Nálada je dobrá. Když to tak po sobě čtu, tak to vypadá, jako že to bylo jen děsný. Ale to ne, bylo to sice nejvíc náročné, co jsme zažili, ale super, viděli jsme krásný výhledy a prostě celý trek byl fajn. Kolem 3. hod dorážíme na místo, odkud nás na korbě náklaďáku dovezou do Senaru, kde si bereme zbytek věcí.
Cestovka všem organizuje cestu, kam se kdo potřebujeme dostat. My máme jet dle jejich pokynů do Labuhan Lomboku, který je na východ od Senaru, asi hodina cesty, ale šéf nám říká, že musíme jet přes Mataram, což je na západním pobřeží ostrova, 2 hodiny cesty a tam odsud nám zaplatí odvoz do LL (další 2,5 hodiny cesty). Tak jsme trochu otrávený z toho, že takto zbytečně nacestujeme spoustu hodin, že už bychom se raději umyli a spali, a ne trávili 5 hodin v autě, ale domluva s nimi není žádná, prostě ze Senaru pro nás odvoz nemá a je to. Tak jedeme s jedním chlapíkem do Mataramu, hlavního města ostrova Lombok, tam nás předá do auta k jinému řidiči. Je kolem 7. hodiny, po setmění.
Luďa jde koupit pití a já se bavím s tím řidičem, říkám mu o našem plánu jet druhý den na loď. Řidič se podivuje, proč nezůstame v Mataramu, že odtamtud se vyráží autobusy do přístavu Labuhan Lombok a pak na loď. Tak říkám, že to jsme netušili, že nám v cestovce řekli, že nás naberou v LL a hotovo. Řidič je tak ochotný, že volá do cestovky, vyřídí to s nimi, že zůstaneme v Mataramu a zítra nás v 11:30 vyzvednou. Pak nám zavolá na ubytování, dá mi je k telefonu, domluvíme se na dvěstě tisíc za noc, odveze nás tam a zavolá do cestovky, kde jsme ubytovaný a kde nás tdíž můžou druhý den vyzvednout. Zlatej člověk, ušetřil nám tak pětikilo za telefonování, které bychom jinak museli vyřídit sami.
Jedeme do místa ubytování, je to celkem pěkný, dokonce i s klimatizací a televizí. Dáme si vytouženou teplou sprchu a čumíme na telku a jíme k večeři brambůrky 🙂






Zařazeno v kategorii Indonéský deník



Počet komentářů na “Trek na sopku Rinjani – třetí den – 8.7.2012” - 1


    Eva   (20.8.2012 (19.11))

    To musel být úžasný zážitek, fotky o tom svědčí.



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička