Já došla už, jsem na konci
vidím jen to, co slepec vidí
vlastním, co nikdo nezávidí
a sotva budu mít kdy víc…
Proto mě život neošidí –
dál už mi nelze sebrat nic.
Jak půlnoc sama přišla jsem,
když ještě hodně zbývá ke dni
čekat tu, čekat na poslední
tak, jak se čeká na chyby.
I když se asi nerozední –
co kdyby přece, co kdyby…
Zní skoro ortenovsky. Líbí.
Jo, tohle se mi moc líbí!