Hook 23-10-12

„Nemáš hajzl, nebudeš se ženit!“

V Indii, o které jsem se včera zmínil (jak silně to vypovídá o mé abnormální, až zrůdné empatii), se do toho pustili fakt vod podlahy. Ministr životního prostředí Džajrám Raméš se nechal slyšet, že sice jo, Indie je největší demokracií na světě, ale to ještě neznamená, že si každej může srát kde chce, jak dlouho chce a na množství nehledět. A že mít v zemi víc chrámů než hajzlů je špatně, a že se nechce dožít doby, kdy Indii bude okolní svět vnímat jako jednu podivnou, nezastřešenou kadibudku.

V kuloárech se povídá, že pohár přetekl, když ministr Raméš na horním toku řeky Manas, což je přítok Brahmaputry, při lovu přívlačí taženou za lodí chytil po dvou vysilujících týdnech velký hovno.

Slyšel jsem, že prej základ toho, jak se stát dobrým spisovatelem, je mít hodně načteno. Celkem bych i souhlasil. Tedy s tím, že je to důležitý. Když se kouknu na ty naše umělce, tak mám u některejch pocit, že se zasekli u Malýho Bobše a dál se neposunuli. A taková Obermannová má za sebou hádám jeden návod na kulmu a slevový letáky ze Špáru.

Už jsem se o tom kdysi zmínil, že když vám nejde poskládat věta tak, aby se nad ní jeden nezeblil, musíte mít dobrý téma, tedy téma, který je nechutný, slizký a má pachuť zakázaného. Tohle dobře zvládá právě Obermannová a pak třeba Viewegh. Proto jsou ve vatě a já jim závidím.

Jeden z nás vod Hooka jde s dobou, chce bejt neustál in, směje se všem, co jsou out a vůbec je takovej celej pošahanej. Nedávno si pořídil skvělou píčovinu – nábytek na kolečkách. Všechno u něj v bytě jezdí. Skříně, postel, komoda, křesla, stolek, všechno je v pohybu. Malér je, že bydlí ve starým baráku, pod kterým kdysi kopali metro. Nějak ty štoly málo vyztužili nebo co, barák si lehce sed a podlahy ve všech bytech jsou z kopce. Ne moc, ale zase ne málo.

Vždycky, když se ten pošuk vrátí z Hooka domů, má všechen nábytek u vokna. Je to tam zvědavě namačkaný na sebe, jak kdyby venku šel průvod s mávátky. Aby se třeba dostal ke křeslu, musí spoustu věcí vodstrkat. Nemá kolečka s brzdou a dost se u toho vzteká, jelikož vodstrkanej nábytek sjíždí zpátky k voknu, naráží mu do zad, občas ho povalí a vůbec to je celý lehce punkový.

Včera si pořídil dřevěný protiskluzový klíny, tak snad to už bude ok. Možná ale, kdyby ty kolečka urazil palicí… no, radit mu nechci, neb je prchlivej.

Menopauza prej způsobuje ukládání tuku v oblasti boků, což je pravda velká a my od Hooka s tím docela bojujem, neb chceme být stále štíhlí, vyrovnaní, pružní a soběstační, protože doby, kdy budu muset požádat bližního svého, aby mi zavázal tkaničku neb se tak nízko nepotopím, se děsím.

Ještě malá technická – takhle to funguje u drtivé většiny lidí, pouze u Hájka, jenž nepochází z vopice, ale z gekona, se tuk ukládá v oblasti malého a velkého mozku. Aspoň nám to tvrdil jeho kámoš Antikrist, co byl nedávno u Hooka, vožral se, zeblil hajzl a byl vyhozen. Ostatně, to už víte z minula.

Venku je vlhko děsný. Kůru stromů pokrývá rez. Přijde mi to skvěle bezútěšné, možná až apokalyptické. Nebudu psát, že bude chcát, neb o věcech samozřejmých zmiňovat se mi přijde zbytečné.

To je vše.