Adopce na dálku

2. listopadu 2012, autor Eva,

Pořád si s přítelkyněmi říkáte, že se musíte sejít? A stále vám to nevychází a vždycky vám do toho něco vleze? Anebo vám kolikrát chybí nálada, jste utahaná z práce a radši dřepnete k telce? Poradím vám. Adoptujte dítě na dálku.

My, tedy šest kamarádek, jsme takto adoptovaly děvčátko z Indie.

Proč to byla holčička a proč z Indie jsme se shodly naprosto jednomyslně. Holky v Indii to nemají lehké, aby se vdaly, musí mít věno a v některých oblastech se ještě praktikuje hrůzný zvyk „upalování nevěsty“. Ta naše děvenka se jmenuje Rádhika, už je jí patnáct let a do naší familie tetiček vplula ve dvanácti letech. Chodí do církevní školy a má mnoho, mnoho sourozenců. Její rodiče jsou proto rádi, že je o jedno dítě takto postaráno. Příspěvek na 1 rok činí 4900 Kč, a pokud to vydělíte šesti, tak je to v celkovém ročním rozpočtu zanedbatelná položka.

Když přijde dopis z Indie, rozešlu mail, že se sejdeme v tolik a tolik v naší oblíbené hospůdce a budeme psát dopis pro Rádhiku. Vždycky se sejdeme všechny, žádná z nás si nikdy nehledá výmluvy. Vymýšlíme, co napíšeme, prosvištíme si anglický slovíčka, protože komunikujeme zásadně s její teacher. Rádhika anglicky neumí, ale vždycky nám tam přimaluje obrázek. Také posíláme společné foto a fotky našich domácích mazlíčků (myslím zvířata, ne manžely).

Jediné, co nás mrzí, že Rádhika nikdy nedostala balík, který jsme ji posílaly k Ježíšku nebo k Velikonocům. Vzhledem tomu, že se jedná o katolickou církevní školu, slaví tyto svátky stejně jako u nás. Adopce fungují totiž tak, že dopisy a balíky posíláte centru a to je pak rozešle na příslušné adresy. Vy neznáte adresu adoptovaného děcka, jeho rodina nezná vaši adresu. Je to z důvodu, aby se vám zničehonic neobjevilo na prahu příbuzenstvo z Indie, Afriky či Běloruska, čítající cca dvacet osob, a že přijeli na návštěvu a budou u vás nějakou dobu bydlet. Jediné, co jí došlo, byly korálky a stříbrný křížek schovaný v dopise. Ale baťůžky, šaty, boty apod. zmizely kamsi do nenávratna. I když možná tušíme kam. Nu což, proč by děti indických pošťáků nemohly nosit hezké oblečení z Evropy?

Adopce na dálku provozuje buď církevní charita nebo Unicef. Je jedno, kterou organizaci si vyberete, obě fungují na de facto stejném principu, a to, že nabízejí dítě podle věku, fotek a dalších nezbytných údajů na internetu.

Takže děvčata, domluvte se, sedněte si spolu k internetu a vyberte si společně nějaké děcko a přihlaste se do projektu adopcí na dálku. Budete mít pro příště důvod se scházet, užijete přitom plno legrace a ještě přispějete dobré věci.

Zařazeno v kategorii Postřehy

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a