Hook 18-11-12

Včera proběh sedmnáctej listopad a večer jsme u Hooka zkoušeli utopence, co jsme nakládali minulou neděli. 

Co se týče utopenců, ještě budeme muset tejden počkat, ale i tak už byly vymazlený, plný vláknin a mejch oblíbenejch vobživlejch kultur. Kam se sere jogobello, vám řeknu.

Co se týče sedmnáctýho listopadu, tak na tomhle dni je zajímavý snad jen to, že je těsně po šestnáctým. Listopadu. Možná ještě, že jsem šel včera docela brzo spát. Jinak fakt nevím. (Džouk.)

Jasně, vím, před třiadvaceti lety byla revoluce, převrat, výměna garnitur a tak, ale obávám se, že spousta z nás dopadla jako můj oblíbenec Namrdánek, kterej to celý vyjádřil sevřeným čtyřverším:

Měl jsem pech, co láme skálu:

Když jsem tenkrát zvonil klíči

upadly mi do kanálu,

a budoucnost byla v píči.

Omlouvám se za to jadrné výrazivo, ale i já to takhle nějak cítím. Ostatně, neznám nikoho vod Hooka, kdo by nebyl v hajzlu.

Exekuce prej čeká příští rok řada změn, který maj těm nebohejm maníkům, co v pronajatých skladištích koncentrujou majetek národa, usnadnit jejich nelehkej úděl. Prej se počítá s tím, že by měli mít nárok na zelenou naftu, že by měli dostat daňový pobídky a že by měli bejt vosvobozený vod placení zdravotního a sociálního pojištění.

Já osobně si myslím, že by se národ měl složit, koupit nějakej malej ostrov v Pacifiku, tam je usídlit a nechat, ať naháněj jeden druhýho. Takovýmu Váňoj z Přerova by to jen prospělo, protože ze samejch starostí ztloust jak prase.

(Kurva, zase si říkám vo deaktivaci, ale nemůžu si pomoct. Jak říkal ten maník s laxírkou, jsou momenty, kdy to prostě musí ven a nezmůžete s tím nic.)

Na Liberecku prej zase blafnul odpad, kterej nám sem dovezli z Německa tamní popeláři. Slyšel jsem pár lidí, který se rozčilovali nad tím, že se z naší republiky dělá skládka, ale my od Hooka si myslíme, že jiná cesta není, protože jednou jsem v EU a pokud chceme, aby to měli Němci doma hezký, tak jim v tom holt musíme pomoct, protože jsme na jednom člunu, s jedním veslem, bez záchrannýho kruhu a navíc, když to dobře zakompostujem, tak se v budoucnu můžeme stát největšími vývozci mrvy v Evropě a slogan „Hnoji z Česka každej tleská“ bude na každým sloupu, budeme ve světě vážení a na kongresech zabývajících se silážováním a hnilobnejma procesama, který budou bio, eko a dia, budeme mít ty nejlepší místa hned pod pódiem.

Fakt mě těší, jak to tady všechno funguje.

Máme sraz o půl jedný před Hookem a jdeme na Děkanku hrát stolní tenis. Mám prej hrát taky, což bude dobrej vopruz. Ale co, jak říkal Paul Newman ve filmu Frajer Luke – největší frajeřinou je nemít na to.

Odpo bude chcát, protože hrajeme pod střechou.

To je vše.