Není dárek jako dárek

Rolničky zvoní, saně již pádí,
každému Ježíšek dáreček shání.

        Když čtu tento veršíček napadá mně, jak asi může chudák Ježíšek, jako mystická bytost, někde shánět dárečky. A taky, proč to dělá?
          Hlavně mně trápí, proč to dělá. Proč se snaží darovat nám cokoliv, když toho máme již dost. Ano, skutečně již spousta, neřku-li většina, lidí má ale všeho dost. A letošní nadílka byla vskutku bohatá.
           Zaradovali jsme se nad krásným balíčkem z vládní kuchyně. Ten jsme přijali s tak velkou radostí, že jsme ani nepožadovali převázání ozdobnou šňůrkou. To bylo prostě to, co nám chybělo, něco jako onen poslední hřebík do černýho penálu. A ta radost, když jsme se dozvěděli, že všechno bylo díky jednomu poslanci s nevyřešenou minulostí.
        Nezanedbatelný dáreček došel i z kuchyně Her Hegra. Překrásné, cenové úpravy doplatků léků, pane heger, na to jsme čekali opravdu dlouho. Slibujeme vám, že si stále více budeme lékařskou péči považovat, stále více budeme muset přihlížet při potřebě návštěvy lékaře k obsahu naší peněženky. No co, nakonec černí havrani fungují stále dobře a dokonce se o studeňásky někde perou.
            Nádherný dáreček byla také Centrální evidence vozidel. Spoustě lidí umožnila si v klidu, a hlavně dostatečnou dobu prohlížet „svůj“ pověřený úřad. Někteří, to zřejmě ti zvědavější, se dokonce několikrát vrátili, by se toho nabažili. A pan ministr lhal, a lhal a lhal. Potom mu ještě bylo umožněno uklidit řádně kancelář, vymést vše z pod koberce a v klidu první týden v prosinci odstoupit. No, alespoň bude mít chudák (morální??!!) čas připravit si pro rodinu dárečky. Jenže to nebudou takové, o kterých jsem zde psal.