Hook 10-12-12

Děje se spousta zajímavejch věcí. Mirda Kalousků zatočí s lichváři a Barush Zik a Teo z Divokejch matek byli včera u Hooka. Druhá zpráva je samozřejmě důležitější té první a bloud je ten, co si myslí něco jiného. Nicméně u toho Kalouska bych se na moment zastavil. Tedy až poté, co směrem k Divokejm matkám volám velké pozdravné haló.

Mirda mimo jiné prosadil, že při poskytování úvěrů bude zakázaný volat na předražený linky začinající devítkou. Povolený bude volání na vosraný linky, jež začínaj čtyřkou, pětkou, šestkou a sedmičkou a to pouze do výše dvanáctinásobkku průměrné mzdy.

Smlouvy nebudou obsahovat tzv. ústní a FAB doložku, tedy dohodu o zabavení majetku stvrzenou podáním ruky spojenou s předáním klíčů a bezpečnostní karty od bytu, chaty, chalupy, a garáže. Smlouvy by též měly být vytištěny písmem Times New Roman velikosti 16 a zcela by ze smluv měly zmizet náhodně umístěné mikroskopické tečky, jež obsahovaly dodatky v průměrném rozsahu čtyřiašedesát autorských archů. Pro srovnání – Tři mušketýři mají autorských archů sedmadvacet.

Mirda Kalousků se tímto svým výkonem děsně prsil, což moc nechápu, protože když si to přeložím, tak nás ti vyhulenci nechali třiadvacet let lichvářům napospas a bylo jim to naprosto u prdele. Navíc, stejně na ty opravdový, poctivý a zajetý lichváře nemaj.

Mirda si taky neodpustil svou oblíbenou debilní úvahu vo tom, že náš národ má strašně nízkou finanční gramotnost, na což mu už asi po sté odpovídám, že ten, kdo patří da party smažek, co celej naší vysušenej zemi zařízla sekeru jeden a půl bilionu, by měl bejt zticha a měl by to už kurva začít splácet.

Ve Dvoře králový maj hlavu v pejru, protože před třema rokama vodvezli severní bílý nosorožce do Keni a zatím ani jeden ze samců nezabřezl. Dost jsme si s tím včera u Hooka lámali hlavu. Myslíme si, že by to mohlo být stravou, jako že jim nechutná tráva, co tam roste, ale taky to může bejt něčím úplně jiným. V každém případě jsme chlapcům ze Dvora k dispozici, kdyby se potřebovali vyzpovídat.

V Německu prej začíná boj vo to, komu připadne komunální odpad. No, já vždycky věděl, že Němci jsou chamtivej, nepřejícnej národ. To u nás jsme jiní, lepší, protože na svým komunálním odpadu nelpíme a klíďo ho vysypeme sousedoj před dvéře, aby si polepšil a měl se.

Jsem rád, že jsme přejícní a když jsem šel dnes ráno k autu a držel velkej igeliťák se sajrajtem, co jsem za týden nashromáždil, přišlo na mne takové jako vnuknutí, taková radost se mi rozlila v celým těle, ruměnec v tváři a doširoka otevřené voči a nejradši bych všechny ty, co vodhrabávali sníh z aut či pospíchali klouzajíc po neposypaném chodníku na metro a kleli nevídaně objal a jak jsem byl v takovej euforii, až jsem myslel, že mi můj rachitickej hrudníček urve knoflíky vod flanelový košile s novým zimním vzorkem a zdvih jsem ten igeliťák a roztočil ho nad hlavou a vodpadky z něj lítali a lidi se najednou narovnali a začali se usmívat a volali hurá a byli šťastný a já byl šťastnej s nima, protože jsem si uvědomil, že je krásný cejtit tu pospolitost a všechno, akorát jeden, kterýho mezi voči jebla skelnička vod pepřový hořčice klel a hrozil a mnul si čelo, ale já na něj nedbal, protože v každým kolektivu se najde nejmíň jeden škarohlíd.

Dnes bude okolo nuly. Břečka a samý mrzutosti. Okluzní fronta má regma, rosnej bod vod rána nevylez z pelechu. Nic moc nás nečeká.

To je vše.