Vánoční přitrefuňk

Karel Čermák

             Ten rok byl vydařenej jako žánnej inej. Léto horký, že se vosušily i votavy, bandory se dostaly do sklepa taky u suchu. Dalo by se poudať, pohoda. Až štědrej den celoroční klid u jenný chalupě trochu pokazila belbá příhoda.
                To vám na konci vesnice, u takový nevelký chalupě byllel chalupnik Josef a ten měl za ženu Mařku. Vona byla vohromná dobračka, přehlížala jeho pozdní náuraty z kerčmy domu a možná by ho ani netloukla, dyby ji zahnul s inou. Šak von toho kale využíval. Zas né tak, že by to bylo na oukor domácí práce. Ale dyž bylo v chalupě ušechno u rychtyku, čemesně se vypařil do mistní náleuny.
              Byl Štědrej den. Mařka skoro ušechno uchystaný, dyž poudá, eště bych chtěla zadělať na štědrounici, bude aspoň k večeři oupelně čerstvá. A hned začla snášeť potřemný ujeci. Najennou se zarazí a smutně poudá: „Štědrounice nebude, nemám hejbadla“. U tom se náramně ochotně nabíd Josef: „ To já ti pro ně do konsumu zajdu“. A hned se začal vypravovať na cestu. Protože venku kale merzlo, uzal si teplý vonuce i škerpály a na asi tři burnusy voblík silnej kaftan. Na hlavu narazil teplou čepici s klapkama na ušiska, to aby nevomerzly.
              A už si to štráduje ke usi. Nejdřiu namířil do krámu, koupil něco kvasnic a popřál hokynářce hezkejch Vánoc. Dyš se vydal na zpáteční cestu, najednou na něj začlo něco působiť, něco jako silnej magnet. Vobzvláště se to nepřekonatelný ukázalo, dyž šel kolem kerčmy. Najennou, jako dyž ho někdo flákne, uďál upravo bok a u tom momentě seďal za stolem a poroučel si svý voblíbený pití. Že to nebylo bílý kafiště, to dá rozum.
              Tak se řeč vesele vedla a pivo pilo. U tom najennou šenkýř poudá: „ Tak hoši, doklůtněte ten chlast a bude se platiť, já taky chci mit štědrej večír“. A von už vopraudu večír byl. Tak Josef voblik kaftan, co si pouěsil na věšák, a s hrůzou u kapse nahmát baliček hejbadel. No, co vám budu poudať , u tu ránu byl skoro třízlivej. Jen se mu honilo palicej, jak že to doma Mařeně vymluví. Cesta do chalupy nebyla kalá. Jak přemejšlal, co bude doma, nečuměl moc na cestu a taky sebou párkrát sek vo zem.
Jen voteuřel dveře do síně, flák ho do ferňáku takovej libej odér. U tu chvíli se voteuřou dvéře do cimry a přichází Marie. „No to deš eště móc berzy, ale já sem to tušila a došla si vypučit hejbadla k sousedce“. Tak to byla honná duše ta jeho životní družka. A Josef si po Štědrovečeři dal hernek kafištěte s oupelně čerstvou vánočkou.