Jan Bílý: Co se stalo s Popelkou po svatbě

17. prosince 2012, autor Renata Petrickova,

Má to být podivná publikace bránící se logickému pochopení. Zprvu tak připadat může, ale v jednu chvíli se při čtení něco překlopí a přijde vám logická víc, než co jiného. Jan Bílý nás zavádí do hlubokého světa pohádkových archetypů, hledá souvislosti, moudrost a odkaz našich předků, který někdy tisíceré převyprávění a zfilmování všem pohádkám a bájím bere.

Vše ukazuje a vysvětluje přímo v praxi a hloubá nad pohádkami opravdu bedlivě.

Navnadím Vás zápisem z autorova konstelačního deníku:

„Zápis v mém konstelačním deníku, 11.12.2011: Červená Karkulka nastraží na chudáka vlka past, ze které starý šedivec nemůže uniknout. A protože holka má všech pět pohromadě, tak jí to také docela vyjde podle plánu. Jenomže oproti všem ostatním Karkulkám, které na vlkovi vykonaly pomstu žen, je tento vlk jen zástupná oběť. Na konci konstelace se Karkulka vrací k nyní už mrtvému vlkovi, podává mu pac a říká: „Promiň, tys to nebyl. Škoda.“

Cože, pomsta žen? Karkulka byla vostrá holka? Škoda, že vlk nebyl, co měl být?

Tisíce otázek a zvědavost. Nejsložitější popsaná konstelace, ve které náhle figuruje kromě babičky, Karkulky, vlka a myslivce také Démon. Ten vše rozvolňuje a přichází pochopení, které svým způsobem fakt není pro děti. Je to opravdu nejsložitější text z celé knihy a musela jsem ho číst několikrát. Je to čtení jako na dobrodružné výpravě, znáte cestu, znáte pohádky, ale náhle je vidíte jinak. A tak i pochopení omluvy vlkovi patří k vnitřním zážitkům nad knihou, na které se nezapomíná.

Jednoduchá slovíčka, slovní obraty, které jsou v pohádkách odjakživa, vše je tak důvěrně známé a přesto to najednou dostává jiný smysl. Pokud vás od této knihy nic neodtrhne, pak jste ji pochopili a já vám gratuluji. Není to cesta snadná, v podstatě budete pohádkami velmi zklamáni, protože se to tu hemží slabošskými krály, poníženými ženami, které si neumí posbírat samy sebe a nevěrami a marnými tužbami. Je to až neuvěřitelné, jak vinna je nevinná pohádka o kloučkovi Budulínkovi, v jakém zajetí je mořská víla, jaké je šokující podhoubí příběhu o chaloupce z perníku, jak trpí ošklivé kačátko apod… Knížka vznikla na základě konstelací dvanácti pohádek a mýtů, akce, kterou Jan Bílý pořádá každý rok ve svém centru v Praze. Výsledek těchto zdánlivě neobvyklých konstelací přesvědčil o své logičnosti a hloubce i mě – zarytou odpůrkyni rodinných konstelací.

Vše má svůj smysl…

Jan Bílý (1954) emigroval v roce 1976 do Německa, v roce 2002 se vrátil, žije a pracuje opět převážně v České republice. Vede zde (a v dalších zemích) semináře osobního rozvoje, které se zakládají především na systematických konstelacích, šamanismu a filosofii indického spirituálního učitele Osha. Doposud publikoval tři knihy („Úžasná síla celku,“ Pragma 2007, „Láska, vztahy, konstelace,“ Maitrea, 2008, a „Růže pro Plúta,“ Maitrea, 2011) a mnoho článků a rozhovorů pro média. Společně s touto knížkou vydalo nakladatelství Synergie rozsahem podobnou knihu „Kruh mužů“ o přechodových rituálech pro muže. www.janbily.cz

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing, SE, 2012,

www.synergiepublishing.com

Zdroj: www.superrodina.cz

Zařazeno v kategorii Knihy, recenze

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a