Kapr

18. prosince 2012, autor jirka.z.k,

Kapr I

Nemám rád ty pitomý Vánoce. Už se ty pitomý svátky zase blíží. Nebude to trvat dlouho a budu muset jít koupit tu pitomou rybu, ten pitomej stromek a ty pitomý dárky. Takže budu trávit svůj volnej čas v těch pitomejch frontách.

Dneska jsem koupil kapra. V kádích měli samý scíplotiny, ale jeden vypadal, že je skoro živej. Donesl jsem ho domů a pustil ho do vany. Takže se zase tejden nebudem koupat.

Jakmile to děcka zjistily, tak mu naházely do vany kusy rohlíků. Asi se mi to zdálo, ale ten pitomej kapr si to užíval. Holt neví, co ho čeká.

Občas se na něj chodím podívat a dávám si na jeho počest panáka rumu. Ty troubo, kdybys věděl, co tě čeká, to bys tak radostně neplaval.

Dneska nastal poslední kaprův den. Vstal jsem ještě dřív než děcka, abych měl od nich
klid. Kapra jsem chytil a položil na židli a chtěl ho praštit paličkou. Ta sketa se mi ale vysmekla a začala poskakovat po koupelně. Znova jsem ho chytil a tentokrát ho pevně držel.

Trefil jsem se přesně. Myslím, že můj výkřik vzbudil celý panelák. Takovou bolest jsem ještě nezažil. Myslím, že mám zlomenej palec, jak jsem se do něj praštil.

Tomu, že kapr se vesele pleská po podlaze, jsem několik minut nevěnoval vůbec pozornost. Naneštěstí jsem vzbudil svým výkřikem taky děti. Okamžitě se postavily na stranu kapra. Vrátil jsem tu rybu do vany a šel si dát rum. Zabiju tu sketu zítra.

Je Štědrý den. Šel jsem do koupelny spáchat rybovraždu. Připravil jsem si paličku, nůž
a chystal se toho kapra chytit. Chvíli jsem na něj koukal, jak si tam spokojeně v tý vaně plave.
Najednou mi ho přišlo líto. Vždyť na něj třeba někde čeká jeho kapřice a kapřátka a zabíjet ho na Štědrej den? To mi přišlo hnusný.

Vzbudil jsem děti a navrhl jsem jim, že ho odpoledne pustíme na svobodu. Okamžitě souhlasily a vydaly se ho nakrmit.

Stojíme u díry v ledu. Kapra jsme sem přinesli v kýblu. Když jsem ho tam dával, mrskal
sebou, jako kdyby se mu od nás nechtělo. Pustili jsme ho a on zmizel pod ledem. Když jsem se podíval do tváří dětí a viděl ty jejich spokojené úsměvy, v duchu jsem si řekl: Miluju Vánoce.

Ale jak to vidí ten kapr?

Kapr II

Miluju Vánoce. Letos si je užiju pořádně. Každý rok totiž vyberou nějací pánové v
gumových zástěrách ty nejhezčí z nás a někam je odvezou. Musí to tam být krásný, protože se odtamtud ještě nikdo nevrátil.

To se ví, že se dohadujeme co se pak děje. Občas jsem připlaval k domku, kde bydlí porybný. Tam jsem zaslech něco, že kapři jsou zdraví a že kapr je ryba domácí. To je přece hloupost. Já například jsem věčně pěkně nastydlej z tý studený vody a hlavně jsem ryba divoká! No nic. Třeba jsem to špatně pochopil.

Ano Ano Ano! Povedlo se! Celý rok jsem hezky rostl a letos mě vybrali a já se vezu v
kádi, myslím, že tomu tak říkají, na autě a teď zjistím, co se s námi potom děje a potom o tom budu vyprávět svému plůdku a možná o tom napíšu i knížku a budu slavný a . . .

Zastavili jsme. Vyložili nás a nějaký pán do kádě nalil takovou hnědou vodu. Nevím, co to bylo, ale ta voda potom tak zvláštně voněla a trošku se mi potom motala hlava. Někteří z nás co v tý kádi byli, se dokonce otočili břichem vzhůru. Snažil jsem se udržet břichem dolů, ale byla to docela fuška. Zvlášť když jsem párkrát dostal podběrákem do hlavy. Potom nás začali po jednom vytahovat z kádě.

Když mě vytáhli z kádě a zvážili mě (Prý vážím sedm kilo, což je podle mě hloupost. Pět, možná pět a půl.), tak mě dali asi, snad, do tašky a nějaký chlapík si mě odnášel.

Po nějaké době mě hodil do vany. (Že je to vana vím naprosto přesně. Jednou jsme ji našli u nás v rybníku.) Za chvíli se přihnal jeho plůdek (děti) a naházely mi do vany spoustu rohlíků.

Teda to bylo žrádlo. Takovou hostinu jsem ještě nezažil. To byla krása. Už chápu, že se nikdo nevrátil do rybníka. Tady je to tak krásný!

Ten chlapík se na mě chodí občas podívat, tak mu za odměnuzamávám vždycky ocasem. On při tom pije tu hnědou vodu. Bohužel mi ji do vany zatím nevylil. Docela bych si dal.

Dneska ráno mě vzbudil. Položil mě na židli a vzal do ruky paličku. To mě docela znepokojilo. Napřáhl se a čistě se trefil do svý ruky (to dá rozum, že ne do mý). Začal poskakovat kolem mě a něco křičel. To byly asi ty koledy. Snažil jsem se poskakovat s ním, ale moc mi to nešlo. Zkrátka na něco jsou lepší nohy a na něco ploutve. Potom mě vrátil do vany.
Zase ráno. Ten chlapík nade mnou stál a tak divně se na mě koukal. Řeknu vám, že jsem měl docela strach. Pak odešel a místo něj dorazily jeho děti. Zase mě nakrmily a přitom se na mě taky tak divně koukaly. Odpoledne mě daly do kýble. Zuřivě jsem se bránil, ale měly větší sílu.

Donesly mě k řece, kde mě hodily do tý šíleně studený vody a já okamžitě dostal zánět žaber. Koukal jsem na ně dírou v ledu a viděl jsem jak se škodolibě usmívají!

Teď plavu v tý pitomý studený vodě, snažím se vyhnout těm pitomým rybářům, jím pitomý plankton a pořád si opakuju: Nemám rád ty pitomý Vánoce!

Zařazeno v kategorii Povídky

Počet komentářů na “Kapr” - 1

Eva (18.12.2012 (14.11))

To je dobrý nápad, dva pohledy na Vánoce. A je to vtipné, zejména kaprův postřeh kolik váží:-)))

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a