Hook 22-12-12


22. prosince 2012, autor skraloup13,



Německá ministryně pro rodinu Kristina Schröderová je myslitel nevídanej. Teď před Vánoci (skvělé načasování) pustila do světa myšlenku, že Bůh by měl bejt genderově neutrální, tedy ne Ten Bůh, ale To Bůh. Včera jsem vo tom u Hooka dumal. Myslím, že když už teda, tak by měl bejt Bůh Tamto, protože když se někoho zeptáš, kdo je to Bůh, tak většinou odpoví, že to je tamto nahoře a ukáže palcem směrem k obloze.

Kristina ještě dodala, že by měl mít každej právo u tohoto slova rozhodnout, kterej rod si tam jebne a já si myslím, že když už, tak by měl mít člověk právo si to rozhodnout u všech substantiv, protože jednou máme demokracii a jsme v unii a v prdeli a protože mám rád děvčata, neb většinou nemaj takovej úder jako chlap, dal bych všude rod ženskej, akorát u piva bych nechal střední, neb děti jsou fajn a pivo jako takový je bezelstný, upřímný a šťastný, stejně jako nakrmený batole.

Ona ta Schröderová ale pokračovala. Prej že doma se starým nemaj jasno, kdo nosí dárky pod stromeček. Zatímco vona zastává názor, že dárky nosí to Ježíško, její starej, jenž je myšlení konzervativního, až strnulého, upřednostňuje při nošení dárků Weihnachtsmanna – starogermánského Vánočního muže.

Prej, aby byl v rodině klid, tak to vyřešili tak, že dárky má v náručí Ježíško a Ježíško i s dárkama má v náručí Weihnachtsmann, jelikož je silnej, modrookej a plavovlasej.

Myslel jsem, že tímto myšlenkový výron paní ministryně končí, ale zřejmě asi dobrej matroš s odloženým dozníváním, takže si ještě vzala do parády pohádky.

Prvák nemůže rozdejchat, že Pipi Dlouhá punčocha nazývá svého muže králem negrů. Ona, když své dceři čte a dojde k této pasáži, volí vlastní interpretaci, tedy tatínka Pipi Dlouhé punčochy nazývá demokraticky zvoleným představitelem afrikoidních obyvatel na dvouleté funkční období s možností prolongace.

Druhák se jí nelíbí pohádky bratří Grimmů, jelikož jsou sexistický, násilnický a ukazujou ženy ve špatném světle. Třeba i takovou Sněhurku bratři vykreslili tak, že i když se na první pohled zdá jako dobrej člověk, po druhém přečtení máme neodbytný pocit, že je to vlastně velká svině a Jeníček a Mařenka místo toho, aby v lese v klidu umřeli hlady, se vloupaj k staré důchodkyni, jež spokojeně žije díky moudře zavedenému druhému pilíři a zaživa ji beztrestně upálí. Takhle je to prej se vším.

Já se fakt divím, že my, co jsme na těchhle příbězích vyrůstali, že nejsme generací psychopatů. Nebo možná jsme a namlouváme si, že jsme normální. Tohle je dost těžký rozseknout.

Řek bych, že dnes bude chcát. Opět sice netuším, kde přesně, ale bude. Dnes taky musím do Palladia na nákup. To bude vopruz šílenej. Ztracen sám v davu. Uff, už teď na mne jdou mrákoty.

To je vše.







Zařazeno v kategorii Četba na pokračování





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička