Když jsem otevřela knihu básní Jany J. Sýkorové Dárek pro Tebe, nevěřícně jsem zírala. Uprostřed knihy bylo vytrženo několik listů, a to mezi stranou 68 a 79.
„Co mi ti poslali za šunt?“ rozčilovala jsem se.
Knížka totiž byla odměnou za účast v jedné literární soutěži. Začetla jsem se do básně následující hned po vyškubnutých stránkách, která se jmenuje Strana 79. A vše bylo najednou jasné:
Strana 79
Zde na tomto místě
vytrženo bylo listů pět,
bohužel už vím jistě,
že nejdou vlepit zpět.
Je na nich dopis otci
s prosbou o peníze a lásku,
jsem zavřena v panelákovém kotci,
na čele hlubokou vrásku.
Nic jsem mu neposlala,
nebudu se ho prosit přece.
Básně, které jsem nenapsala,
nemohu v láhvi darovat řece.
Ach jo! Mám ten dopis u sebe,
jednou mu ho dám.
Až mě hodně nas…,
to Vám povídám!
No není to geniální nápad? Mně to aspoň tak připadá.