Hook 26-12-12

Google zveřejnil jakýsi Zeitgeist, co prej lidi v roce 2012 pomocí něj nejvíc hledali. Vyšly různý věci, ale my od Hooka víme, že to, co lidi v letošním roce hledali možná ne nejvíc, ale děsně usilovně a vytrvale bylo to, kde si u Hooka sednou. Taková je pravda.

Náš Taťka největší se teď o Vánocích tak nějak roztesknil a v jednom rozhovoru se svěřil, že to, co se u nás děje je sice neobvyklé, ale že on už tenkrát v Davosu na hajzlu říkal, že to špatné musí čas od času ven, i když to zapáchá, protože pak přijde taková očistná úleva a že on si u toho čte knihy kancléře Hájka, co nepochází z vopice ale z gekona, a že je to četba očistná a narozdíl od gutalaxu nezatěžuje životní prostředí a svěřil se, že ho děsně točí, že jak furt musí jmenovat nějakýho novýho ministra, tak nemá čas na sudoku a taky už neví, co by jim u toho jmenování měl říkat, což možná souvisí s jeho neobvyklou slovní zásobou, již nechal naplno rozvinout ve svém Cestopisu pro nejmenší, který sestavil z několika holých vět a většího množství psychedelických perokreseb Tatranské Lomnice.

V tom samém rozhovoru se náš Taťka taky vyjádřil k dotacím do kultury, jež odsoudil, protože každej ví, že tohle deformuje trh a nasírá Neviditelnou ruku, protože dobrý dílo se prodá vždycky a když dobrý není, tak ho ani dotace nezachrání a mně se tohle líbí moc a taky se mi líbí, že mu ruský vydání jeho slohovejch prací zafinancoval Lukoil, takže se to nedotklo státního rozpočtu a vydalo se to v nákladu velkým a rozdává se to zdarma na Rudým náměstí s lahví vodky a jelikož je to tištěný na hedvábným papíře, čtou si to všichni na hajzlu a jsou spokojený a zpití a deskama, jež jim z knihy zbyly, si ovívají zpocené zadní tváře.

Osobně si myslím, že sice platí, že kůň je jednou hříbětem a člověk dvakrát dítětem, ale jsou i výjimky, kdy bych to zformuloval jako že kůň je jednou hříbětem a Taťka se už tenkrát v Davosu definitivně pomát.

Dnes je Štěpána, takže píšu, jak jste si určo všimli, smířlivou píčovinu plnou lásky k bližnímu. A vůbec mne nesere, že nemám kámoše v Lukoilu, neb jsem prost závisti.

Od ledna na nás skočí plno novinek a jedna novinka bude to, že si budeme moct postavit garáž či bazén bez stavebního povolení, což je skvělý děsně, protože spousta lidí na tohle čeká jak na spasení, jelikož nevěděj co s prachama a my od Hooka si myslíme, že bysme před Hookem zpevnili svah, co padá dolů k silnici a vybudovali tam bazén, kde bysme se v létě koupali a v zimě bysme se na něm mohli klouzat a vedle bysme udělali garáž, kde bysme měli zagarážovaný vodní skůtry a namalovali jsme plány na účtenku a voči nám svítily jak úsporný žárovky a kámoš povídal, že bysme tam měli mít i umělý vlnobití a tobogán a aspoň dva startovní bloky a rozvášnil se moc, takže jsme ho museli poslat do prdele, jelikož jeden musí budovat jen to, na co má, akorát jsme nepořešili, co uděláme s tím, aby nám tam lidi nechcali, případně nedejbože a kdo to pak bude lovit a pak jsme se taky neshodli, kdo bude mít matračku zaparkovanou nejblíž k Hookovi, aby dostal první pivo a nakonec jsme se dost chytli a asi se na všechno s odpuštěním vyserem a budem zasejc přes léto sedět s nohama ve škopíčku na Karlíkovej terase a bude. Ony plány jsou jedna věc a uskutečnit něco, aby to nerozhodilo kolektiv, je věc druhá.

Jak jsem tady již několikrát poznamenal, není jenom jang, je taky jing a není jenom pink, ale je taky ponk. Tyhle indický esoterický nauky platěj tak nějak globálně. Samozřejmě mimo Davosu. Tam neplatí ani že žlutej sníh je dobrý nežrat. Třeba.

Venku lehce chčijí drobné krystalky. Žertovně narážejí do sýkorky, která se marně snaží ze síťovky vydloubat slaninu, jež tam není. Docela mne to rozesmálo. Holt Vánoce.

To je vše.