Hook 04-01-12

Tak se nám ta amnestie kapku rozkošatila, neb prej pardon dostane okolo dvaceti tisíc lidí, nicméně nechci to už nějak rozebírat, protože jsem tomu včera věnoval jeden odstavec.

Snad jen, jedna má kamarádka se vyjádřila jako že všechno má dvě stránky, jelikož se mimo jiné vrátěj tátové od rodin k rodinnýmu krbu, s čímž souhlasím, akorát že všechno má většinou víc stran než dvě, protože když se třeba za kuchyňskej stůl posadí přišedší táta, jenž byl odsouzen za domácí násilí, atmosféru v rodině to nezlepší a prostě ono nic není bez kazu, jak povídal prodavač ze sportovních potřeb mýmu známýmu, kterej si u něj koupil nafukovací kajak a vprostřed Lipna se málem utopil, jelikož kajak ušel, protože ho lajdácky zalepili a on, jako ten známej, to ještě dorazil tím, že si o nafouklej bok lodi nad tou největší hloubkou típ vajgla.

Jak jsem psal předevčírem o důchodcích, kteří nevyjdou s důchodem, přivydělávaj si na brigádách a stát je teďkonc vosere, jelikož jim přivýdělek zdaní, tak v zákoně o tomto je díra, technická, kterou skoro třicet tisíc seniorů využilo, neb fakt vobracej každou korunu, ale Mirda Chemik Kalousků řek, že si na ně posvítí, vše jim doměří, ronit že budou krvavý slzy a že, jelikož je humanista a takovej jako esoterní, plnej zbožnejch nauk, že je mu z těch důchodců ouzko, což se mi líbí, protože zasejc důchodcům je ouzko z Kalouska a mnozí křičej ze spaní, jsou dezorientovaní, se skomírající životní jiskrou a tím je vše vyvážené, tudíž v zemi vládne lad a spokojenost, ovšem jen do doby, než přijde Chaos, kterej to tady vymete tak, že i Táňa Fischerová zjistí, že mimo její snové světy existuje něco jako realita a Tomio Pitomio Okamura přestane spřádat plány o blahobytné společnosti sbírající dřevo, přestane jezdit se svým panoptikem Oživlých mrtvol po vesnických sokolovnách a opět bude v kině prodávat popcorn.

Paní Karolína Peake se mi líbí moc, protože někoho tak pružnýho jsem neviděl vod doby, kdy jsem zhlíd Úžasňáky a byl u vytržení ze šmrncovní Elastičky. Já ji celkem chápu, koryto je jednou koryto a jeden se ho nerad vzdává, zvlášť když bejt u něj je jeho jedinej smysl života, ale tohle je docela síla i na naše poměry, který jsou všechno možný jen ne normální, což je možná pro někoho frustrující, ale my od Hooka v tom vidíme i jistá pozitiva, protože normalita neskýtá takový možnosti jako bordel a svinstvo a sere se to teď všechno tak hezky, že jsem se rozhod, že si za oknem vypěstuju pár kytek, protože je třeba bejt soběstačnej a pak, zhulenej a plnej citu pro vše utlačované se budu před Hookem na Karlíkovej terase kolíbat a usmívat nad pomíjivostí všeho a budu psát psychedelické texty o ztracených housatech v atomovým bunkru a bude to naprosto skvělej punk, protože punk je jediný, co tomu, kdo se topí, hodí jak záchrannej kruh, tak i železnou kotvu a obé to přistane ve stejnej okamžik na hlavě.

Včera bylo včera a dnes je dnes, včera vyli vlci, dneska chrchlal pes. Uff, toho bezděčného rýmování se asi už nikdy nezbavím. My básníci to máme stejně jako jiní mají přirození, tedy přirozené.

Bude chcát. Bude šero. Bude to fajn. Nebo taky ne.

To je vše.