Hook 08-01-13

Zjistilo se, že lidi maj nulovej zájem o druhej penzijní pilíř, což nás od Hooka nepřekvapilo, protože do tohohle by se pouštěl jen totální najva, jelikož myslet si, že někam budu cpát prachy a po třiceti letech je tam najdu je stejně pošetilé, jako myslet si, že Karolína Peake dodrží slovo a starostové spolu s řediteli škol reagují na výzvu svých kolegů ze Zlínska a sundávaj Taťku ze zdi a já si tak říkám, jestli se náhodou někde za stodolou neposrali, protože tohle může udělat fakt jen kretén a speciálně na Zlínsku by měli bejt zticha a chodit s hlavou sklopenou, jelikož díky nim máme v senátu šogúna Pitomia a Senát teď zahajuje zasedání zpěvem písně Víti Vávry Holka s citrónovou šťávou a ať si o Taťkoj myslí kdo chce co chce, tak je jednou prezident a i když já osobně fandím Anarchii a jsem přesvědčenej, že v Lánech by měl bydlet Chaos, tak prostě momentálně máme Taťku, kterej, i když občas někde něco sekne, případně nám sdělí nějakou moudrost, jako že třeba v Africe nejsou lední medvědi, je prostě prezident a můžem si z něj dělat prdel a můžem z něj bejt znechucený, ale tohle sundávání by se prostě dělat nemělo a kecy vo tom, jak za nima, jako za starostama a ředitelama choděj lidi a ptaj se, co se to proboha stalo, jsou kecy debilní a už to vidím, jak jde za ředitelem základky v Horní Dolní deputace s poníženou suplikou, aby jim pan ředitel, kterej je moudrej a sečtělej a vede mimo školy i Spolek přátel Sovětskýho filmu, aby jim, prostejm duchem, vysvětlil, co se to proboha stalo, kam se ten svět sere, proč je všechno tak špatný, kdy bude válka, jestli se místo másla bude prodávat margarín, nebo velký hovno a pan ředitel pokejve moudrou hlavou a řekne, že on už to dávno říkal, že všechno bude v píči a říkal to ještě dřív, než v Davosu postavili první barák a pak zdvihne fofr klacek a srazí Taťku ze zdi švihem mocným. To by se z toho fakt jeden poblil.

Taťka na zdi jim vadí, ale že se do chleba přidává E 920, což je bílej prášek, kterej udělá těsto vláčný a hebký a třeba veky se bez něj neobejdou, je každýmu u prdele a onen prášek se vozí z Číny a vyrábí se z vlasů a oslích kopyt  a peří a prasečích štětin a rozpustí se to v kyselině chlorovodíkový a my to pak žerem a fakt už dozrává doba, kdy je potřeba znovu postavit na Pražským povstání barikádu, velkou a nedobytnou a vezmem si tam vod Hooka pár sudů a budem bojovat, neb pasivní rezistence a žití mimo systém je použitelný jen do určitý doby a Džesika říkal, že zná kohosi, a že ten kdosi má dědu, kterej má známýho, jenž ví, kde jsou schovaný cepy a nebudem se srát s nikým a budem to kydlit tak, že se Blaničtí rytíři budou uznale škrábat v podpaždí a vypráskáme všechny emzáky takovým fofrem, že se ani nestihnou nalodit do talířů. Lítajících.

Jo, ještě něco. Jistě víte, že nesmíme říkat slovo marmeláda. Tedy, nesmíme si to slovo ani myslet. V EU maj pocit, že bysme pak zdivočeli. Můžem říkat džem, ale jen někdy, protož správně bysme měli říkat pomazánka.

„Cos tam do tej koblihy jebnul?“

„Jahodovou pomazánku, debile.“

Ufff.

Dnes žádnej poučnej příběh. Se omlouvám, ale prostě někdy se to tak zesere, že je potřeba zaujmout postoj pevnej, jenž nekolísá, neeroduje, ale trvá.

Ráno chcalo moc. Všude louže plný koupajících se yorkšírů. Přišlo mi to děsně roztomilé.

Bude chcát celý den a celou noc. A až na barikádě zapějem „Vyserem se na kosu, přijde vláda Chaosu“ udeří blesk mocnej, nebesa se votevřou a pak, bratři a sestry, gekon s námi.

To je vše.