Hook 22-01-13

Kolem Dekretů to neutichá a my od Hooka si myslíme, že je to tak správný, protože kdyby ty Dekrety nebyly, tak by náš stát zanik, jelikož tady fakt jde vo všechno a jen díky Dekretům se dosud Praha jmenuje Praha a v Česku se mluví česky a Taťka moh jet do Davosu na lyže a do Chile pro pero a já naprosto chápu, že je teď Taťka ve smyku, protože bez Dekretů by se tohle všechno vyzmizíkovalo, jak když Muži v černém gumovali vokolí paměť a prostě nemít Dekrety, tak netrefíme ani na hajzl a jasně, nesmíme mít rtuťový teploměry, protože fungujou, nesmíme mít obyč žárovky, protože svítěj kurva tak, že má jeden radost a zmizelo pomazánkový máslo a cukrová řepa a prasat taky nějak ubylo a marmeládu nenajdete ani v Tuzexu a krav je míň než jedna na kilometr čtverečnej a čaj z mateřídoušky neprodávat, protože ho Brusel zařadil mezi léky a bude jen na recept a teď se mě na nic neptejte, protože mám zasedání komise ohledně lovu sardinek a jo jo jo, nemáme námořní lodě, ale zase se vyznáme a skupina poslanců nedávno vyrazila do Norska prohlídnout si farmy s ledníma medvědama, aby jako načerpali zkušenosti a vhodně je aplikovali na horním toku Malše, akorát že u nás nepůjde vo medvědy, ale vo bobra, jednoho a co jako má bejt, animal jako animal a vůbec, srát na to komplet, protože jde vo Dekrety a ne vo nějaký marginálie a Miuoš se na Dekretech točí jak korouhvička, protože co má taky dělat jinýho, když se myšlenky kdesi toulaj a ne a ne se vrátit a akce Opencard, která už přišla na víc jak miliardu, jde do vobrátek, protože už nepadá systém a fakt si můžete na tu kartu půjčit knihu a pak jet tramvají a číst si ji, aby cesta ubíhala a to celý díky vosvícenejm radním a je sice pravda, že pokrok nezastavíš, ale na druhou stranu by se některejm debilním zmrdům měli zlámat šimpány, aby se nemohli hnout, protože tohle snad  už ani není na facku, ale na španělskou botu, jenže když se lehce nadzvihnete, vylezete na štafle a mrknete se na to z nadhledu, tak jasně, krade se, je to v hajzlu, ale nám to tak nějak nevadí, protože co, u nás je to zvykem, ale kurva šáhněte nám na Dekrety a uvidíte ten mazec a uvědomte si, že každej spolek, a je šumák, jestli to je trampská vosada či národ, potřebuje mít nějakej symbol, nějaký přikázání, ke kterýmu by se moh upnout a když katolíci maj Desatero, tak my máme Dekrety a vždycky, když je člověku nejhůř, když má zexekuovanou budoucnost včetně svej starej a malý nevinný bejby, odvážený do děcáku na něj z košatinky volá „Někdy na viděnou, taťko…“, tak si votevře Dekrety, přečte si jednu dvě stránky a jde se znova rvát se životem a kurva jo, dals mi hajzle facku železnou tržní pěstí, ale já se nevohnu a když, tak se zasejc narovnám a znova se budu plahočit za přeludem jménem Udržitelnej život a vyserte si voko se svojí pravdou o volnej soutěži, protože já mám Dekrety a to je můj chleba, můj rum, moje matka, bratr i sestra dohromady a nikdy, podtrhuji nikdy bych nevodpustil tomu, kdo by mi ty Dekrety sebral, protože, jak povídal Džesika, von když je velkej mráz a upadávaj vám konečky prstů s cinkotem na zem, jde těma Dekretama zatopit, vohřát se, přežít a na jaře si někde sehnat nový.

Venku je nevlídno, jako ostatně už kolikátej tejden. Jarní rovnodennost v nedohlednu, rosnej bod zmrzlej jak rampouch, okluzní fronta rozvalená na Maledivách, akorát mráz ze Sibiře zůstal, asi že si nás spolu s Lukoilem voblíbil. Chcát dnes nebude, protože je mi to jedno.

To je vše.