Hook 25-01-13

Máme tu ráno a Den první a když jsem vyšel z baráku, i okoralej debil by si všim, že se začíná dít něco zásadního, jelikož lidé spěchající po chodnících s pohledem upřeným k zemi si mumlali jakási neslyšná zaříkávadla, portýr před Unicredit co chvíli dělal na prstech křížky a mával jimi po kolemjdoucích střadatelích, vlčák patřící jednomu primitivistickému sochaři z Pražskýho, co vždycky na zastávce naprosti ČSOB přidřepne a vytvoří usměvavou sfingu, se dnes vzmoh na jakejsi bezemoční kaplického blob, na semaforu stál hlouček s hlavama zvrácenýma k obloze a pátral po letadlech a vzrušeně se přel, jestli nálet vohlašuje siréna, nebo jestli se vo něm dozvěděj na Úřadu práce a po tramvajovejch kolejích šel směrem k Paloučku jakejsi stařík s trikolórou a vzduchovkou na zádech a s holí v ruce a v legionářským kabátě a klika, že ho pod magistrálou sundala vosumnáctka, protože na Paloučku je ledovatka a ještě by si zlomil nohu a na čerpacích stanicích Lukoilu dávaj k plnej nádrži Murzilku zdarma a Taťka největší řek, že když vyhraje kníže, tak bude emigrovat a kancléř Hájek prohlásil, že v tomhle případě by neváhal sežrat gekona, z kterýho pochází a pan Jakl neřek nic, neb se z té představy usedavě rozplakal a s tou emigrací to fakt budu sledovat, akorát že jeden neví, jestli to Ťaťka řek jako českej státník, nebo jako chlap, protože v tom je markantní rozdíl a docela bych mu pak votlouk vo hlavu ty jeho kecy vo tom, že jen udatnej Čech neopouští vlast v dobách zlejch, akorát že si asi každej dobu zlou představujem jinak a možná, až teď Taťka dopíše svou trilogii „Státník vzpomíná“, „Už tenkrát v Davosu“ a „Demytizace gekona“, tak že ho pochopím, i když si asi dost fandím, neb rychlost Taťkova myšlení se znamenitě liší vod rychlosti myšlení kohokoliv dalšího a dokonce jsem kdysi čet jakousi studii, že Taťkoj to myslí jak čtyrletýmu delfínovi a to se prosím neposmívám, jelikož delfín je chytrej neuvěřitelně a v poho chytí hozenej kroužek a neustále se směje a je moc dobrej s bazalkou a coleslawem a teď jsem se přistih, že místo abych se věnoval zjitřené atmosféře, jež ulehla na naši zem jak smogová přikrývka z dutých vláken, zabejvám se kýmsi, kdo si už svý věnce vodnosil a tohle je doklad toho, že už bylo Vendo načase, protože jinak bysme si na tebe zvykli jak Frodo na prsten a zmámeni tajemnejma silokřivkama bysme se zacyklili v jakési podivné odevzdanosti a já fakt nevím, co bude, co se stane, jestli už v pondělí přestanou platit přírodní zákony, jestli nás to vodjebe někam na kraj Vesmíru, jestli se moře vylije z břehů, procitnou mamuti a přesličky vytlačej řepku olejku, ale ať se stane cokoliv, jedno se nezmění – Red Hook a jeho starší bratr Vystřelený voko budou fungovat furt a furt tam pivo poteče zeshora dolů a povedou se tam řeči a bude tam fajn, těm nahoře navzdory a přesně tohle jsou konstanty, který my vod Hooka artikulujem, tedy abych nepsal jak totál debil, který uznáváme a ztotožňujem se s nima a mezi náma, všechno vostatní nám může políbit prdel, protože sice jo, asi se teď na Hradě začne mluvit kapku jinak, ale kurva co je mi po tom, protože já žiju v podhradí a v podhradí máme trochu jiný starosti, než smažky nahoře a i kdyby se to na Hradě posralo jakkoliv, nikdo za mne půllitr nezvedne a zejtra budeme mít u Hooka ovar a na stole bude pomazánkový máslo a jahodová marmeláda a svítit na to bude skleněná žárovka a jo, asi se z toho poserem, ale to neva, a až si před odchodem o půlnoci změříme teplotu skleněným rtuťovým tpeloměrem, budem mít pocit, že jsme systému s noblesou nakopali prdel.

Zítra psát nebudu. Nechám si to na neděli, abych měl odstup, nadhled a porozumění, tedy věci, na které jste u mne zvyklí.

Chcát nebude. Nemám víc, co bych k tomu dodal.

To je vše.