Jak se žilo na statku


28. ledna 2013, autor Eva,



Hned vedle nás bydlel Otta. Jeho 1+1 jasně vypovídal o tom, že Otta je svobodným mládencem. Uklízel velmi sporadicky. Zažloutlé záclony zplihle visely na zacákaných oknech. Na kuchyňské lince bylo patrné, jak se Otta stravuje. Špinavé nádobí se vršilo ve vaně, aby se odmoklo. 
Kusy oblečení v různém stupni zašpinění a rozkladu vyhřezávaly ze staré rozvrzané skříně. Pod postel házel Otta nejšpinavější ponožky, trička a montérky, aby na ně neviděl. Čas od času byl nucen převléci se do něčeho nového. Vytahoval tedy ze skříně jednotlivé kusy ošacení, čichal k nim a podle odéru soudil, zda patří pod postel jako odepsané, nebo ještě ujdou.
To samé dělal s nádobím. Ne, u Otty nic nesmrdělo. Celý den se pohyboval mezi koňmi. Koně ho měli rádi. Lidé se od něj občas odvraceli.
Někdy na jaře, když se sluníčko marně snažilo nakouknout do jeho doupěte, rozhodl se Otta k radikálnímu kroku. Začal uklízet! Z vany vypustil vodu. Připomínala prošlou polévku. Byla mastná. Plavaly v ní nudle, kousky brambor, mrkve a plíseň. Jak voda odtékala, vykukovaly talíře a hrnky. Otta si vyhrnul rukávy, uchopil do jedné ruky sprchu do druhé štětku, jež snad byla původně určena k jinému účelu, a začal drhnout.
Pak vzal smeták. Z linky shrnul nějaké ty skořápky od vajec. Pár prázdných konzerv, sklenici od marmelády. Kelímky od jogurtů s plísní, za kterou by se nemusel stydět žádný hermelín, a jiné smetí. Nádobí, co vydrželo jeho hrubou sílu, vrátil do poliček a vrhl se na podlahu.
Pod postelí vymetl ponožky, kapesníky, nátělníky, trenýrky a rifle. Dražší věci odložil stranou. Zbytek přidal k ostatnímu neidentifikovanému smetí, co se toulalo po podlaze, a odnesl to do popelnice. Celý obsah skříně s tím, co se mu zamlouvalo z pod postele, narval do několika igelitových tašek a zanesl o patro výš.
Použil svého šarmu a Jiřina mu za mírný poplatek (láhev něčeho ostřejšího a dvě čokolády) oblečení vyprala. Otta se vrátil domů, sundal záclony, odnesl je nahoru a přišel o další čokolády.
Poté se vrhl na okna. Vysadil je z rámů a šup s nimi pod sprchu. Když je zasazoval zpět do pantů, sluníčko už k němu do pokoje dohlédlo. Otta si v tu chvíli připadal jako Magdaléna Dobromila Rettigová. (Ta paní psala kuchařské knihy a byla svého času a ještě hodně dlouho po své smrti považována za skvělou hospodyňku. Otta ji neznal.)
Uvařil si kávu, zalezl do vany, aby se také odmočil, a bylo mu krásně. Tento styl života neměl chybu. Snad větší spotřebu oblečení, zvláště drobného. A větší spotřebu nádobí, toho křehčího. Potom úplatky pradleně. Trochu to lezlo do peněz, ale Otta nikam nechodil, koňská společnost mu stačila.
 

Ukázka z povídky Jak se žilo na statku z e-knihy Kamily Novákové To by se kovbojkám stávat nemělo.

E-knihu můžete koupit zde:
 
http://www.palmknihy.cz/web/kniha/to-by-se-kovbojkam-stavat-nemelo-3921.htm?fraze=nov%C3%A1kov%C3%A1&isSearch


http://www.ereading.cz/cs/eknihy/5088/to-by-se-kovbojkam-stavat-nemelo


 


http://www.alza.cz/to-by-se-kovbojkam-stavat-nemelo-d389274.htm


http://www.ebux.cz/?bk=217254


http://www.kosmas.cz/knihy/180182/to-by-se-kovbojkam-stavat-nemelo/


http://rajknih.cz/index.php?bk=217254&id_cat=1324


 



Autorem fotografie v tiráži je Eva Moučková:
 

Autorem obálky ke knize je René Vaněk:
 






Zařazeno v kategorii Postřehy





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička