Hook 03-02-13


3. února 2013, autor skraloup13,



Jak jsem včera psal o tom, že nás Poláci milujou, protože sežerem naprosto všechno a oni můžou díky tomu svý zemědělství plánovat bez ztrát, jelikož co zbyde, skrmněj v našem pohraničí, akorát že vono to není jen o Polácích, protože my si to děláme sami, jelikož to jsou naši občané, co prodávaj druhejm našim občanům věci, který by jinde do huby nevzali a třeba nějakej Lan Tran Haua prodával plesnivý párky, který byly takový jako smekavý a v dlani se udržely jenom moment a v žaludku taky a v Albertu v Pardubicích měly sejra, kterej hostil tolik plísňovejch kolonií, že ten sejra prakticky nebyl vidět a klika byla, že u toho byla v regálu cedulka, protože jinak to klíďo mohla bejt třeba koloběžka, jak to bylo díky tej plísni velký a chci těmahle kecama říct to, že si spoustu věcí děláme sami a že se staráme vo píčoviny, místo abychom řešili věci podstatný a tak když Ornella Štiková, přestrojená za svou matku, aby vypadala mladší, vyrazila bez lupenu do Opery na ples, nechala se vyfotit a následně vyvést ochrankou, tak o tom psal kde kdo, včetně mě tady, jenže spíš jde vo to, že já třeba nedávno čet takovej článek, kde autor psal o tom, že u nás je kapitalismus na hovno, že u nás není to správný tržní prostředí, neviditelná ruka trhu že má permanentní sádru a celý je to takový na hovno a kdybychom tu měli ten správnej kapitalismus, kterej schopnýmu chlapíkovi dovolí vydělat jmění na kakaovejch bobech, či masovejch konzervách pro armádu, tak bysme byli mnohem šťastnější a jasně, ne všichni vyhrajou a dobrá, je asi víc těch, co svůj život prožijou v jednom velkým leknutí, ale kurva vo to de, mít stejnou startovní čáru a na čele vytetovaný vítězství nebo smrt, protože jenom tak se národ zocelí a holt je třeba se smířit s tím, že aby jeden šampón moh jezdit na Maledivy, je nutný, aby středně velký okresní město jezdilo do prdele, protože vyváženost musí bejt a já vím, že je neděle a jeden by měl bejt takovej svátečně naladěnej, ale ono se to nedá a pokud se trošku rozhlídnete okolo sebe, tak vidíte, jak se jeden komentátor rozčiluje nad tím, že nějaká kráva učitelka dětem vykládá, že za totáče bylo co jíst a bylo kde bydlet a vůbec že byl tak nějak věší klid a tohle by se nemělo, protože všichni víme, že za totáče to stálo za naprostý kulový a teprv dneska je ten správnej moment, kdy přivíst děti na svět, jelikož máme tolik sociálních jistot, že je ani Pitomio nespočítá a pak si přečtete další storku vo tom, jak jsou podvodníci napojeni na politickou mafii a státní penězovod a začnete pochybovat a snad matko s tím malým ještě počkáme a my od Hooka to vidíme jasně, tedy tak, že sice obecně platí, že současnost, a je jedno v kterej době, je totál na hovno, ale že zároveň platí, že budoucím generacím se to naše „na hovno“ bude jevit jako nedosažiteknej eden, jelikož už je v povaze lidský idealizovat si věci minulé a hroutit se pod věcma přítomnejma a já třeba se tomuhle snažím odolávat, i když je fakt, že když ještě žil Vinnetou, bylo na světě fantasticky.

Tohle byla jen taková úvaha celkem o ničem, jak jistě pozornějším z vás došlo, ale na zítra m

ám připravenu takovou alegorickou bajku o tom, že jen málokteré zlato se třpytí.

Dnes nebude chcát. Unavený vánek bude klopýtat špinavou Prahou a já asi budu klopýtat s ním. Tačvúd se mnou pořád nemluví.

To je vše.







Zařazeno v kategorii Četba na pokračování





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička