Ultrainfernal a Miluna Vošková aneb jak to všechno začalo


4. února 2013, autor Eva,



V Mladé Frontě Dnes jsem si přečetla reportáž „Kde se v džungli píšou knihy“. Bylo to přesně 25. dubna 2009, neboť tento inspirující a náramný článek, který to všechno spustil, mám schovaný dodnes.
Novinářka Klára Kubíčková v něm popisuje servery, kde mohou amatéři publikovat svá díla. Zmiňuje se o Písmáku, avšak většinu prostoru věnuje dnes už zaniklému literárnímu serveru www.mezera.org (nenechte se zmást, nyní je na této webové adrese fungující nakladatelství Mezera). V rozhovoru s majitelku webu Martinou Falvey, a potažmo nakladatelství Mezera, jsem se dozvěděla, že se zde objevil výjimečný talent jménem René Vaněk, který na Mezeře působí jako nick Ultrainfernal. A že se rozhodli, že mu vydají knihu povídek s názvem Nezahrada. 
Na Mezeru, podobně jako na všechny literární servery, může přispívat každý, kdo se zaregistruje. Jen v jednom se tehdy Mezera lišila, redaktoři mohli nejlepším dílům přidělovat tužky, běžní uživatelé body a dílům, co se dle nich nepovedla, olomoucký tvarůžek.
Takže na opačné stupnici hodnocení zde byla jakási Miluna Vošková, údajně nejhorší a nejpříšernější grafomanka na zeměkouli, pod jejímiž díly se táhly řádky olomouckých tvarůžků jak na poli.
Když jsem se začátkem května 2009 zaregistrovala na Mezeru, ani ve snu by mě nenapadlo, že jednou budu s oběma autory úzce spolupracovat. 
René Vaněk alias Ultrainfernal zde měl na starosti také výtvarnou sekci, protože je grafik. Jeho povídky i extravagantní a dekadentní poezii jsem četla s chutí, je skutečně velmi originální. Když vyšla kniha Nezahrada koupila jsem si ji. Později jsem získala jeho druhou knížku Soma Secundarium, dokonce i s podpisem, to když měl autorské čtení v Sedlčanech. Obě knihy mají jedno společné. Dostanete se v nich do bizarního, magického světa plného neobyčejných, úchylných postav, zrůdiček, podivných tvorů a hlavně fantazie a mystiky. Nedá se říci, že by to bylo scifi. Ani do žánru fantasy bych to neřadila. Je to prostě René Vaněk. Svůj a nezařaditelný. Ujetými nápady mi připomíná Chucka Palahniuka. Reného příběhy vás vcucnou, přežvýkají a naprosto užaslé vyplivnou. Těšila jsem se na večer, až se zase ponořím do jeho povídek či do pokračování příběhu o kluku Kocourkovi v knize Soma Secundarium. Reného tajuplné a snové vyprávění nabité překvapeními a nečekanými zvraty vás vytrhne ze starostí všedního dne, dá vám na chvíli zapomenout na to, co vás trápí. Pokud byste si knihy chtěli přečíst, stačí si kliknout na jeho stránku www.nezahrada.cz . Tam se dozvíte další.
Ale i tolik ostouzená a špiněná Miluna Vošková mě zaujala. Její povídky sice byly neuvěřitelně sprosté a drsné, ale moravský dialekt odněkud od Olomouce a úmyslně nezvládnutý pravopis neboli vtipně zvládnutý špatný pravopis vulgaritu jaksi zmírňovaly a činily povídky humornými. Když jsem si přečetla její několikátou povídku, zjistila jsem, že jsou velmi konzistentní, že to jsou pořád postřehy ze života jedné vskutku nevšední rodiny.  Občas jsem pod Miluniny povídky utrousila bodík. A nebyla jsem sama. I ostatní autoři pochopili, že Miluna jen provokuje a dělá si z nás srandu. Protože psát stylem jak debil nemůže psát debil, ale velmi inteligentní člověk. A olomoucké tvarůžky se brzy změnily v kladné body a redaktorské tužky.   
Jak jsem se již zmínila výše, moje spolupráce s Reném vznikla, když jsem začala vydávat e-knihy. Protože jsem věděla, že je šikovný grafik, poprosila jsem ho, aby mi vytvořil obálky. Jak obálky vypadají, můžete najít jinde na webu nebo na e-shopech pod jménem mého vydavatelství Hölzelová. Že obálky dopadly naprosto perfektně a dokonale, snad ani nemusím zdůrazňovat.
Na Mezeře jsem se blíže seznámila i s Milunou Voškovou. Myslím, že to zde mohu napsat. Miluna je chlap. Kdo jste Milunu četl, určitě to už tušíte, protože takový brutál a masakr by ženská nikdy nenapsala. A samozřejmě je pravý opak Miluny. V soukromí neřekne jediné sprosté slovo, žádnému živému tvoru by neublížil, má doma několik koček a psa, které miluje a rozmazluje. Kdežto Miluna žere nejenom psy, ale dokonce si došla udělat zabíjačku do ZOO, kde to odnesl tvor, co vypadal jako velký „klárik“, my víme, že to byl klokan. A mohli bychom pokračovat… ale co bych vám psala. Autor vybral, upravil a přepsal ty nejlepší povídky, velký obdivovatel Miluny a kamarád autora Eduard Vrána nakreslil skvělé ilustrace a chcete-li si přečíst „kousky“ této příšerné fiktivní autorky, můžete ve formě e-knihy:
 
https://www.alza.cz/toz-kurva-d389339.htm
 
http://www.rajknih.cz/index.php?bk=218588&publisher=156
 
http://www.ebux.cz/index.php?bk=218588&publisher=156
 
https://www.palmknihy.cz/detail/ebook_25907/Toz-kurva!
 
http://wooky.neoluxor.cz/index.php?bk=218588&id_secat=49






Zařazeno v kategorii Postřehy



Počet komentářů na “Ultrainfernal a Miluna Vošková aneb jak to všechno začalo” - 2


    David Sandapal Hamran   (5.2.2013 (15.34))

    A kto je potom tá pani, ktorej tvár sa prezentuje ako Milunina? Chcem do toho vidieť hlbšie :P


    Eva   (5.2.2013 (17.18))

    Nemám tušení, to ví jen Miluna:-))))



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička