Hook 11-02-13

Náš Taťka nastupující (Vysočina) se nechal vyfotit, neb je to druhá a poslední činnost, kterou naši prezidenti mimo přenášení věnců dělaj a asi nikoho neudiví, že jako model nevídanej, kůrou stromů a photoshopem vyhlazenej, udělal figuru znamenitě odlišnou od figur, jež sto let předváděli jeho předchůdci, tedy je nafocen se sepjatejma rukama, s asymetricky vykukujícími manžetami, s decentníma hodinkama po manželce, s celkovým výrazem „já fakt kurva nevím, co se vlastně děje“, s takovým jako vlahým leskem v moudrých, maskarou načrtnutých, zapadlých očkách, s hebkýma tvářičkama, jež evokují prdýlky šťastných kojenců, se rty neznatelně obtaženými světlou růží, s vysokým čelem, za jehož fyzikální zákony porušujícím klenutím se skrývá studnice nepřeberných aforismů, slovních hříček a příběhů psaných volným veršem a my, plebs neukotvenej a zmatenej, z té studnice budeme pít hlubokým doušky, budem se zalykat a dusit a kýchat a kašlat a bude to děsně krásný a dnes si večer pustím Ostrov doktora Moreaua, abych si zvyk a možná teď někomu přijde, že Vysočinu dehonestuji, že sám mám na hlavě nasráno, ale to jako pozor, já o sobě vím, že hrát Fankensteina, tak mě nemusej líčit, protože jsem realista s anarchistickou minulostí a co, radši už toho nechám a jak nás vosrali s těma sluníčkovejma elektrárnama, jak si poslanec Květák, či jak se jmenoval, musel změnit jméno, protože lidi kurvy jedny záviděj každou vydělanou miliardu, tak to bude stát bilion kaček a říkaj tomu průšvih, akorát že ono to nebude stát bilion nějakou neexistující pohádkovou bytost, ale nás všechny, co s namalovanejma úsměvama předstíráme, že jsme happy, a i když je to fakt momentálně rozdaný tak, že by těm smažkám nahoře měla Neviditelná ruka trhu rozsekat prdele takovým fofrem, až by jim z nich cáry lítaly, tak vono je to vlastně dobře a my vod Hooka to vidíme fakt pozitivně, protože místo aby Chaos přicházel v poklidu a s laskavým okem, řítí se sem nasranej jak brigadýr, v ruce drží půllitr, z něhož mu cáká pivo, krvavým okem přehlíží krajinu před sebou, vousy mu doutnaj svatým rozhořčením, a taky že mu do nich ve vzteku upad vajgl, dlouhé šedivé vlasy mu vlají, svíjející se lokny práskají jak výstřely soubojové pistole, nohama, obutýma v Conversky drtí sluneční panely, rozdupává je na atomy, z prokopnutých hrází malých vodních elektráren se valí voda a zaplavuje řepková pole, tragické vrtulové vykřičníky, které na temenech hor symbolizují naprosté nepochopení Všehomíra, se kácí jako já onehdá před Hookem a prostě bratři a sestry, když Chaos posedne amok, jdou pravidla stranou a von fakt přijde a bude zase dobře, člověk se zasejc bude mít o co opřít, budem zase spokojení a život bude na klid a bude úplně nejvíc a jo, píšu jak debil, ale prej se teď takhle mluví a budeme si písmenkovat a pak, v takovém jako svatém usebrání se se svejma drahejma polovičkama vezmeme za ruku a půjdeme až někam tam, kde Příroda postavila chrám pro všechny, co po něm toužej, akorát že to nesmí dopadnout jak tehdá, když se Mára odpoledne probral a nevěděl coby a venku bylo krásně, a tak že půjde procházkou na Vyšehrad a cesta vedla okolo Hooka, kde si dal jedno, aby měl pevnej krok a hezkou pleť a na Vyšehrad nedošel, neb se zrušil neuvěřitelně, a pak jen seděl před Hookem na Karlíkovej terase a smutně si googlil, jak to na tom Vyšehradě vypadá a z očí mu tekly slzy, neb mu to celé přišlo děsně líto. Prostě Chaos dorazí a počítám, až zavětří všechnu tu u nás nashromážděnou biomasu, že sem dojde i poslepu.

Tačvúd je darebnej, jelikož se vzteká, že miluju někoho jinýho víc, než jeho. Snad ho to přejde. A až ho to přejde, bude teplo a bude to fajn. Do té doby to musíme vydržet.

To je vše.