Hook 16-02-13


16. února 2013, autor skraloup13,



Dneska se mi příliš psát nechtělo, jelikož prvák venku chčije sníh, druhák je Tačvúd nějakej nachcípanej, celej večer chrchlal a abych us, musel jsem se nacpat hypnogenem, a ještě předtím jsem si dal jointa a foukal jsem mu kouř do sklenice, aby si jako zprůchodnil dýchací cestičky (je malinkej) a von pak byl děsně vytlemenej a na pohodu a třeťák jsem dost bez nálady, nicméně to, že se o5 plácám vlastní vinou s prominutím ve sračkách, je moje blbost a Džesika mne včera u Hooka uklidňoval, že jednou určo přijde doba, kdy rozliším kecy a kecy, akorát že neví, kdy to bude, jelikož sice mám pohled masovýho vraha, ale taky jsem dost trotl, kterej na všechno skočí a jeden známej povídal, že jeho stará byla včera u zubaře, kterej jí ucpal zuby amalgámem a pochvaloval si, ten známej, že to stihli ještě než se za tyhle designový výplně, který vám z tlamy udělaj pohádkovou tajemnou tmavou jeskyni, bude platit, protože ministr Heger pokračuje na tripu nevídaným, čte si v přírůčce První pomoc, zaškrtává úkony, který jsou dosud zadára a maluje k nim cenovky a známej říkal, že by je tahle akce v budoucnu stála dva litry, protože amalgám bude za pětikilo a jeho stará má zuby čtyři, někde, a že jí pro jistotu zakázal jíst, aby jí ty plomby nevypadly, takže ta chuděra jede na pránu, což je žrádlo, který je vo spoustu znamenitejch levelů vejš, než třeba sekaná, akorát že na tom nevydržíte dlouho, a pak vzdychl a povídal, že svej starej dává tak max dva tejdny, a pak mu začly týct slzy jak pověstný kobylí hovna a vylít mu uplakanej smuteční holub a my jsme ho litovali, protože tohle jsou fakt osudy krutý, a pak se na výčepu na chvilku objevil Chaos, inkognito, v převleku a poplácal nás po zádech a řek, že musíme vydržet, ale že už to nebude dlouho trvat a dorazí ofiko a dá to tady do pucu a tohle je snad jediný, co mne osobně drží nad vodou, tahle naděje na normální život po tomhle momentálně dojebaným životě a abych furt nepsal jak ustaranej šampón, jak je to všechno na hovno, tak jsem vám čet, že některý děcka maj prej problém, že třeba ještě ve dvou letech nechtěj kakat jinam, než do plenky, a že třeba až v roce třetím vezmou na vědomí nočník a fakt jako nevím, proč se z toho dělá problém, protože já slyšel vo jednom pitomcoj, kterýmu fobie z otevřeného prostoru pod prdelí (tzv. retrofobie) vydržela až do středních let, což je nejen zajímavý, ale taky dost nechutný a navíc vás to omezuje, neb třeba nemáte šanci sehnat sedavé zaměstnání a naposled co vím, chová ve Vltavě, pod Železničním mostem, ondatry a Mára, kterej si ve volnu přivydělává jako Avon lady, nám včera přines jakýsi pilulky z kysanýho zelí, který prej odbourávaj tuky, takže bysme si konečně po letech mohli my všichni vod Hooka vzít v létě do Žlutejch lázní dvoudílný plavky, ale já tomu moc nevěřím, protože jsem znal jednoho, co žral takovýhle zázračný klepky a dopad neslavně, protože zhubnul jen někde, myslím jako lokálně, takže vypadal, jak kdyby byl sestavenej z několika přesýpacích hodin, což z něj udělalo natolik vyjímečný těleso, že ho nedokázali oblíct ani Vietnamci, zničil si tím život, přišel o vztah, o majetek a nakonec přišel k magistrále, vpochodoval na ni a přišel o život a ještě než tyhle dnešní bláboly skončím, tak prej noční osvětlení měst způsobuje, že kosi a další ptáci jsou dřív dospělí, což je píčovina nevídaná, protože jestli noční osvětlení měst něco způsobuje, tak ztrátu intimity, protože prakticky nemáte možnost se někde ve tmě potichu vyblejt a i když Džesika říkal, že pod sodíkovou výbojkou je největší tma, tak já si to nemyslím, neb když jsem sebou včera při odchodu od Hooka v zatáčejíc za roh jebnul, hovno od čivavi, na kterým jsem si ustlal, jsem viděl skoro ve 3D.

Dopo jedu pryč, vyčistit si hlavu. Odpo se vrátím a večer se dopucuju u Hooka. Myslím, že je dnes přesně ten den, kdy je potřeba se zrušit na padrť. Bude chcát sníh. Celej den. Je mi to jedno. Tačvúdovi taky, neb je ještě sjetej.

To je vše.







Zařazeno v kategorii Četba na pokračování





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička