Hook 19-02-13

Matka Ornelly Štikové, co nenalíčená vypadá jak její mladší sestra, má profil na fb a Lasagne Bolognese obsahujou koňský maso a fakt nevím, co mne rozrušilo víc a možná že ta matka, protože tohle je děsně skvělý, že tihle lidé jsou na sociálních sítích, neb jeden nemá pocit, že je tam tak sám a matka Ornelly tam najebala spoustu fotek z pouti a recepty na různý jídlo a na zdi má děsně poliček a na těch poličkách různý krámy a je to takový vytuněný, neb ty poličky navrhoval Bořek Šípek a když jsem objevil, že tam má i svůj čtenářskej koutek, kde se zamejšlí nad knihama, vzlykl jsem a vytřel jsem si dojatej ospalek a třeba její postřehy ohledně letáku „Jsem krásná a nevadí mi to“ byly fakt zajímavý a asi dvě hoďky jsem je v kómatu vstřebával a když jsem se probral, s hlavou vyčištěnou zvlhčenou věčnou utěrkou, dal jsem si Lasagne, který byly děsně prima a pak jsem se dozvěděl, že jsem sežral půlku kladrubskýho kočárovýho koně a i když mne vrchní hygienik z obrazovky ujišťoval, že koňský maso je neškodný, stejně jako třeba maso z kolie, zeblil jsem široký vokolí a byl jsem takovej jako darebnej a Radek John, kterej na starý kolena chytil babysyndrom, tedy jenom nesouvisle žvatlá, loudí na Bártovi šidítko a spontánně vylučuje, dal dohromady myšlenku, a že prej když se mu něco nebude líbit, tak že vrazí do dveří a já bych možná nebyl tak radikální jako Džesika, kterej míní, že by spíš měl vrazit do rozjetýho Pendolína, protože podle mne by stačila neomítnutá zeď a analytik Chelemendík, kterej to má taky rozdaný neuvěřitelně, si posunul na frňáku bifokály a řek, že Češi nejsou hloupí a brzo poznaj, co vše jim bylo ukradeno a s tímhle jdi Chelemendíku fakt do prdele, protože poznávat můžete jen to, co je a když je všechno odjebaný do hajzlu, krám vymetenej a život prožíváte na dešti a na stojáka, tak nepoznáte ničeho a můžete bejt chytrej třeba i hodně a odstupující Taťka vydal další rodokaps, kde píše vo tom, jak je z dnešního světa smutnej a já bych byl smutnej taky, když bych zjistil, že mne nikdo nemá rád, až teda na nějakýho pojebanýho gekona, ale to není ta pravá láska, po kterej touží senzitivní šampón, ale spíš jakejsi ujetej zoofilní vztah a já vo tomhle vím moc, neb jsem zjistil, že mne má rád, doopravdy rád, jen Tačvúd a pak jsem čet, že je test, kterej vám určí, jak jste na tom v posteli, tedy to je vo sexu a fakt mám ponětí vo spoustě věcí, ale tohle jde mimo mne, neb se sexem jsem skončil na prvním stupni základky a vodárny chtěj po krajích, aby jim platily za déšť a tohle je zajímavý moc, protože nejen že to je doklad toho, kam vede individuální požívání stimulantů bez dohledu trenéra, ale je to prostě naprosto DOKONALÁ PÍČOVINA – ty krávo, píčus se posral v letu a ta voda, co nevoleně padá z nebe, ta dojebaná dešťová voda prostě chčije a chčije a CHČIJE a teče nám do čistíren odpadních vod a ZADARMO a kurva cože?? – tohle přece nejde a jeden majitel vodárny už je prej v Bohnicích a druhej, kterýho znám a kterýho jsem potkal, se na mne koukal uslzenejma očima a potahoval nosem a mezi dávivými zvyky šeptal „To kurva není správný, aby venku chcalo zadarmo… to kurva fakt není správný… to není fér… ať si chčije, ať si chčije třeba od rána do rána… ale ať za to někdo kurva platí“ a pak si utřel obličej do mýho rukávu a šel vyrábět mávátka, na který přes šablonu stříkal fixírkou „KDO CHČIJE, AŤ PLATÍ“ a víte, ono nakonec, když ještě pořád existujou takovýhle píčusové, tak třeba máme ještě šanci, protože když máte pocit, že bouchnete jak natlakovanej papiňák, je tu pořád někdo, komu můžete nakopat prdel, uvolnit se a každej soud vás osvobodí.

Tačvúd mi řek, tedy poté, co jsem ho poprosil, že dnes chcát nebude. Tačvúd je fajn. Jsme holt kamarádi.

To je vše.