Hook 23-02-13

Udělal jsem si kafe do půllitru, Leslie West hraje Summertime, ze včerejška mi zbyly pouze jakési psychedelické útržky podivných vzpomínek, v tlamě zbytky vůně letní trávy, určo jsem zas posral co se dalo, ale včera bylo včera a dnes je dnes a sice jo, naivně jsem si myslel, že by uplynulej měsíc moh jít vygumovat, ale to bych asi musel mít normální mozek, a ne to psychopatický nadělení, co mám ukryté pod lebeční kostí, takže všechny sračky jsou stále uložený na svým místě a důchodci, ta koule na noze každého dynamického státu, maj neustále se prohlubující hoňku, neb nestíhaj platit nájmy a jsou z toho lehce ve smyku a vláda schválila agendu „Toulky v hvozdech“, která by měla bezradnejm gerontům pomoci a bylo by to vo tom, že důchodci vyrazej do lesů, tam budou tak jako těkat mezi stromy a jelikož už jsou s myšlením a orientací na dně, mohli by se ztratit a studie, která stála asi tolik, jako součet ročních nájmů všech upracovanejch tvrdí, že by se jich mohlo ztratit až sedmdesát procent, což by eráru ulevilo moc, mohli bysme se odrazit ode dna a bejt na špičce technologickýcho pokroku, kterej spočívá v tom, že když rozsvítíte lustr, tak si jeden solární uhlobaron může jít koupit dalšího offrouda, což mi přijde skvělý, protože trh s automobily potřebuje novej impuls a razantní tažení našeho zhuleného státu proti billboardům pokračuje, tedy že letos by se jich mělo odstranit patnáct, takže už jich zbyde jen třiadvacet tisíc a já si myslím, že by se v tomto mělo postupovat uvážlivě, protože některý billboardy jsou děsně fajn a třeba před časem jsem viděl jeden skvělej billboard, kde bylo napsaný „Dívat se je Prima“, což je fakt dokonale vymyšlený, asi slušnej copywriter, řek bych, akorát snad že nemuseli ten billboard jebnout ne zeď Slepeckýho ústavu Klárov, protože vona je prdel a prdel a kdosi přišel s úvahou o tom, co muži nejvíc nesnášej v posteli a prej že to je užvaněnost, pasivita, infantilnost, nemytost a nenasytnost, což mi přijde jako píčovina děsná, protože třeba já v posteli nejvíc nesnáším drobky, a pak taky když mi vypadne joint a já ho mezi peřinama nemůžu najít a odněkud to furt tajemně doutná a místo abych byl na pohodu, jsem frustrovanej a ve smyku a Džesika se nedávno zúčastnil jakési vědomostní soutěže, kde jako první cena byla vlněná deka, co zahřeje, akorát že si poplet světadíly, takže skončil druhej a dostal deku, která nezahřeje ničeho, takže když přikrytej usne, vzbudí se zmrzlej jak drozd a jeden kámoš volal na linku 1188, protože tam vám pomůžou se vším a von se chtěl poradit, kam by měl jet v létě na dovolenou a celý dopoledne rozmlouval s operátorem a tudíž pojede tak akorát do prdele, protože mu vod Telefónici přišel účet na šestnáct litrů, kterej když zalepil, tak mu zbylo akorát na krasohled, takže teď sedí u Hooka, čumí do papírové roury, furt s ní otáčí a vzdychá, jak je ten svět krásně barevnej a chci tímhle říct, že jsou okamžiky v životě lidským, kdy vás i zdánlivě malicherná píčovinka posune dopředu, nakopne a dostane do votáček, kdy i třeba taková drobnost, jako je dobře natočené pivo, vás hodí do klidu, vyloudí úsměv  na strhaným xichtě, přepóluje mozek do plusu a fakt k tomu nepotřebujete nějaký drahý stimulanty, protože ono stačí, když i v dospělosti zůstanete dětma, když budete při procházce sbírat z chodníku kamínky, doma si z nich stavět vzdušný zámky a když vám někdo ten zámek rozkopne, nemusíte truchlit, protože kamínků je na chodních mnohem víc, než třeba hoven.

Tačvúd se mnou nemluví, protože se mu nelíbilo, jak jsem včera dorazil zrychtovanej domů. Je fakt, že jsem byl na sráč, ale už to trošku přehání. Takže dnes odhad ode mne – bude chcát sníh a přes den se venku obejdete bez baterky.

To je vše.