Hook 28-02-13

Osmadvacet senátorů ze skupiny Kavkaz, což je současně i název pro skank pěstovaný na východní straně Elbrusu, si dali několik čerstvě dovezených uklidňujících jointů, poté se někteří zblili, pár se jich usedavě smálo, dva, co byli loni v Paříži, jen tak klečeli a snažili se francouzsky políbit mušli, na hajzlu a když se srovnali, podali žalobu na dosluhujícího Taťku Vendu, kde dotyčného obviňují ze zrady, velezrady a vlastizrady a já bych k těm obviněním možná ještě přidal sodomii, nezvládnutou felaci, absenci masturbace, postkoitální neovladatelné stresy, hypochondrickou destrukční obsesi a navrch ještě vzácnou, ejakulující submisivní koliku a to se už opravdu ti modelové posrali v kině ještě před titulkama a já fakt nevím, že tihle šampóni, co neuměj ani pořádně hulit, co po dvou pivech se z Valdštejnské jízdárny plazej domů jak břečťan, proč furt z našeho státu dělaj jedno velký Televarieté, proč maj potřebu vršit z píčovin jakési pojebané homole a mně to rozum nebere, proč, když se sere naprosto vše, když se denně dočítáte, kdo zas co ukrad, co všechno se rozjebalo, co všechno je v píči, jak díky sjetejm vedoucím smažkám nemáme na nic, jak jediný, co prosperuje jsou kontejnery za Lidlem a obchody v Pařížský, proč se kurva nestaraj vo tohle a ty krávo, velezrada, to je fakt síla a jo, ještě bych přidal, že Venda zapomněl jezdit na tříkolce a já si někdy říkám, že Chaos nás snad mine, možná se jen na chvíli zastaví u Hooka a u Voka, dá si brko, pivko, pozdraví Divoký matky a potáhne dál, protože my to všechno uděláme za něj a když to celý domyslím, což někdy dělám, tak mi, hele, vyjde docela dobrá věc, tedy že vono se to srovná tak nějak samospádem, vono se to uklidní, usadí, hodí do pohody a vono snad stačí jen počkat, v klidu lejt a Anarchie, jako další, evoluční level, se probudí, protáhne, koukne se kolem sebe, řekne si „tady je to kurva docela fajn“ a my pak, plebs majetkem nepolíbenej, budeme žít nonstop, skvěle, na tripu, permanentní mejdlo, permanentní fucking všeho a všech a jo, hulte to chlapci dál, složíme se vám na kurýra, jste na dobrej cestě a ještě než si uvaříte mozek, tak to tady myslím v poho stihnete vymazlit a tohle je naprosto skvělý, ty stavy, kdy máte pocit, že vše je v troskách, že budoucnost je jedna velká černá díra bez naděje, že najednou, když poodstoupíte a kouknete se na vše odjinud, vidíte ne čerň, ale šero a v tom šeru záblesk něčeho, co připomíná světlušku letící s kapičkou zdánlivě ztracené naděje vstříc těm, co i když se opile potácej tímhle slzavým světem, nikdy neupadnou a když, tak se zase zvednou a jo, vono to bude dobrý, bratři a sestry, protože chcát proti větru se nedá furt, což ví každej, kdo to někdy zkusil a vono i když se snažíte moc, tak nakonec stejně skončíte s mokrejma kalhotama a mimochodem, už jsem zanamenal první signál, první radostnou vlaštovku, první předzvěst Anarchie, tedy že děcka budou do školy chodit dýl, nějak těsně před polednem, že se přestane známkovat a až se přijme pozměňovací návrh jednoho nezařazenýho poslance, kterej si v současnosti zvyká na herák, že se i nebude nic učit, budeme to mít komplet a jo, tohle je přesně vono, nevědět nic, pařit a bejt šťastnej a možná vám přijde, že je to dnes vo samejch píčovinách, ale vězte, že ne bezdůvodně, protože ani píčovina vám nevznikne jen tak z ničeho, ale pouze a jen z radosti nad životem.

Tačvúd povídal, že bude trochu chcát, ale jinak nad nulou, pohoda, klid a co se týče větrů, tak maximálně pár sólových, izolovaných. Je to skvělý.

To je vše.