Hook 08-03-13


8. března 2013, autor skraloup13,



Jakejsi soud v Brně osvobodil matku, která byla obviněna z toho, že nutila svou nezletilou dceru uklízet a učit se a my jsme vo tom včera u Hooka mluvili zevrubně  a do hloubky a myslíme si, že slavnej soud se poněkud posral, protože pokud TOHLE není trestnej čin, tak pak už fakt nevím a kurva vo co jsme v tom devětavosmdesátým bojovali, kvůli čemu jsme zvonili klíčema jak pominutý, kvůli čemu jsme se učili písně pana Hutky, jež dokážou uspat i strašilku s tikem, kvůli čemu jsme tehdá šli do střetu s nejistým výsledkem, kdy jsme nedbajíc na hrozící gulagy ukázali těm nahoře, že už si na hlavu srát nenecháme, že chceme eskarty, opencard, osobní exekutory a rozličný podnikatelský příležitosti, že se chceme pářit s Blankou, jež kdesi kýmsi neodsouhlaseným hloubena čeká uplakaná na svýho prince, že chceme bejt v Evropě, v té naší svobodné a roztančené Evropě plné mladých, krásných lidí, kteří pro samou zábavu ani nechodí do worku, že chceme souznít s bruselskejma vytuněnejma smažkama, že chceme zasedat v komisích, jež regulují lov velryb a erozi korálových útesů, že chceme jít dál, do novejch levelů, těšili jsme se, že už nebudem postaru pěstovat cukrovou řepu na polích prakticky hnojem nedotčených, že ji vymítíme, řepku olejku zasadíme a guanem v aerosolové suspenzi pohnojíme, abychom to, co z té řepky vylisujem, nalili do nádrží našich nových, metalízou vobšelhnutých vozů, tedy aby se motor dřív zadřel a dělník v továrně pouze a jen nestávkoval a taky něco dělal a my jsme fakt bojovali vo tyhle nový pořádky a vo tuhle dobu, která všem podnikavejm jedincům dává šanci žít život barvotiskovej, plnej kurev a koktejlů a Karibiku a vytuněnejch koksovejch lajn, vo dobu, která všem apatickejm, odevzdanejm a jen tak sem tam se ploužícím zakroutí krkem takovým fofrem, že ani nestačíte říct pin, ale především, PŘEDEVŠÍM, jsme bojovali vo svobodu jedince, vo právo na důstojnej život, vo šanci malovat tykadla a nevodsedět si tolik, bojovali jsme vo to, aby když někdo má třeba nějakou myšlenku, a jsou i tací, opravdu, aby ji moh někde v koutě klidně říct, aby se nebál myslet po svým, aby nemusel myslet po jejich a především, aby si sám zvolil, kdy v tej prdeli skončí, kterým směrem se k ní dobéře, jakou rychlostí a s jakýma emocema do ní zahučí, protože tohle je to nejzákladnější lidský právo, zvolit si svůj způsob, jak si totálně posrat život, jak a čím a kdy spáchat harakiri a jestli ta idiotská matka na tohle, řekl bych až rustikální lidský právo šáhla, dokonce svýmu nejbližšímu, svý jediný dceři, kterou by naopak měla podporovat v jejím jasně definovaném postoji k životu, protože fakt je fantastický, jak dítě ve školním věku dokáže takto vyhraněně, s plným vědomím a přijatou zodpovědností na vše srát, vše mít u prdele, vše fakovat, mít svět v hajzlu, tak jestli jí na tohle právo šáhla, tak si myslím, že ta matka snad ani není žádná matka, ale nějakej dojebanej emzák, kterýho nám sem nastrčili Klingoni, protože tohle, co ta pseudomatka předvedla, nemá s tím ryzím, pravým a nefalšovaným lidstvím, společnýho pranic.

Ráno jsem lehce zaspal, neb jsem si blbě nařídil budík. Tačvúd zaspal totál, neb se včera přežral much. Nicméně jak bude je jasný – bude lehce chcát, nebude nějak moc zima a večer se setmí.

To je vše.







Zařazeno v kategorii Četba na pokračování





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička