Hook 09_03_13


9. března 2013, autor skraloup13,



Kouzelníka Žita 44 prej zasejc odstřihli od fejzu, po návštěvě nejlepší restaurace světa, jež je v Kodani a jmenuje se Noma, se šedesát hostů spontánně zesralo a Miuoš, náš novej Taťka, si udělal na Hradě svý první vymazlený becherovkový mejdlo, když předtím pronesl vytuněnej inaugurační projev, kterej byl celej pouze a jenom vo tom, že novináři jsou dojebaný sračky, který za všechno můžou a kdyby jich nebylo, bylo by dobře a já jsem děsně rád, že konečně na Hradě sedí někdo vopravdu z lidu, protože ti podivní intelektuálové, co hloubaj nad jsoucnem a podobnejma píčovinama mi nikdy k srdci nepřirostli a teď konečně hurá hurá hurá, máme Taťku našeho, českýho, zemitýho a duchaplnýho, kterej neskazí žádnou prdel, kterej už jen tím, že se objeví, tak pozvedne náladu, rozesměje, zvedne sebevědomí i tělesně postiženejm a líbí se mi, že co říká, říká u nás, nám, na plnou hubu a ne jak Taťka předchozí, kterej nejdřív každou myšlenku vypustil v Davosu, a až pak se vo ni podělil s náma a mezi náma, když už máme nahoře takovouhle partu v čele s cherubínkem Miuošem, můžeme na ně s čistým svědomím srát, protože to už mi rovnou může řídit život bezdomka vod Anděla a Miuoš, co přešel do akce jak pokropenej živou vodou chce, aby majetkový přiznání byly povinný pro všechny lidi, aby každej uved svůj majetek a když by ho měl víc, než je v kraji zvykem, tak by se mu zabavil a my jsme včera u Hooka, protože jsme ve všem napřed, svůj majetek sepsali a šlo to děsně rychle, akorát já se malinko zasek, protože nevím, jestli mám trika tři nebo čtyři a taky mi nebylo jasný, jestli je Tačvúd můj majetek, nebo malý zoofilní přítel na telefonu a měli jsme každej toho majetku čtyři řádky, akorát Džesika jich měl pět, těch řádků, protože má doma navíc schovanej gril, co na něm přes léto před Hookem grilujem a měl by těch řádků mnohem víc, kdybychom ho nezarazili, protože tam chtěl uvíst všechny kousky dřevěnýho uhlí, co z loňska zbylo a tyhle soupisy majetku jsou děsně skvělá věc, protože když to všichni sepíšem, jako celej národ, my všichni, kterejm Miuoš nadává do dolních deseti milónů – se neposer, Miuoši – tak až se to posčítá a hodí do exelovej tabulky, tak se zjistí, že máme velký český trikolórový hovno a jo, budem to mít statisticky potvrzený a budem duševně vyrovnanější, jako jsem třeba já zrovna teďkonc, protože jsem konečně pochopil důchodovou reformu, tedy pochopil jsem to, že nikdy žádnej důchod nedostanu, což mne teda až tak nesere, ale jsem zvědavej, jak se s tím vyrovnaj další, co nemaj ty možnosti jako já, tedy pravidelnej přísun bezplatnej spřátelnej trávy, protože i když to možná bude znít nehezky, tak fakt nezavírat před pravdou voči a prostě dožít se víc jak padesáti let začíná bejt za trest, protože čím víc vám bude, tím víc budete v prdeli, kondice v hajzlu, záklopky nedomykaj, myšlenky se ztrácej a fakt jsem dumal moc, jak z toho ven a možná by jedna cesta byla, jedno řešení, tedy než se jeden dostane do věku, kdy už nedá svejch deset piv a dvanáct grogů a pak jde po svejch domů, tak ještě před touto ztrátou životních sil se zdevastovat tak, že se tej ztráty ani nedožijete, což je skvěle punkový, akorát cejtím, že tam mám někde logickou chybu, protože když se zdevastujete třeba ve čtyřiceti, tak to jenom všechno posunete dopředu, tedy zkrátíte a ty krávo vono to snad ani řešení nemá, takže bratři a sestry, to, že pozdní věk narozdíl od pozdního sběru nepřinese nic pozitivního je axiom, o kterém se můžem tak akorát vášnivě přít, ovšem neuděláme s ním nic.

Tačvúd všechny zdraví, takže počasí bude uplakaný. Možná ho dnes vezmu na procházku.

To je vše.







Zařazeno v kategorii Četba na pokračování





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička