Matka versus dcera


21. března 2013, autor Eva,



Když matka začne žárlit na dceru, je to špatné. Narušuje to nejen vztah matka versus dcera, ale i manželské soužití. Otec se musí chtě nechtě bránit a obhajovat, a v mnoha případech i zapírat, něco, co je naprosto přirozené, a to láska rodiče ke svému potomkovi.
Některé matky vyženou svou žárlivost do extrémů. Vyčítají manželovi, že si její fotku v peněžence překryl fotografií dcery. Nekupují svým parádivým holčičkám hezké oblečení a botky. Dospívající dcery s rýsujícími se ňadry nutí chodit ve volných neslušivých halenách a vůbec v podivných hábitech. Vyčítají jim, že utrácejí za kosmetiku a že to nepotřebují. S krvácejícím srdcem pořizují svým slečnám šaty do tanečních, nejradši by to odbyly v něčem zděděném po starší sestřenici či po tetě a mnohdy se jim to i podaří. To v případě, že dcera není dostatečně průbojná a vzpurná.
Moje přítelkyně Lucka měla podobnou maminku. Píšu měla, protože dneska už je všechno jinak. Vyprávěla mi, jak na ni maminka žárlila již od útlého dětství. Jakmile s tátou dováděli, blbli, z legrace se prali, matka je vždy přerušila slovy: „Nechte toho vy dva, nebo něco rozbijete.“
Měla s taťkou spiklenecký vztah, a pokud měla nějaký průšvih, který se maminka nemusela dozvědět, tak se ho také nedozvěděla. Táta to mámě nikdy neprozradil.
Jako dítě byla krásná blondýnečka a toužila po dlouhých vlasech, aby vypadala jako princezna. Matka ji však vždycky plačící odvlekla do kadeřnictví a nechala ostříhat na kluka. Musela nosit prapodivné kabátky a přitom si tak přála pestrou zimní bundu, jaké nosily spolužačky.  
V neděli dopoledne ji maminka pořád vyháněla ven, že nebude sedět doma, když je venku tak krásně. Lucka úplně nenáviděla větu: „Jdi si ven.“ Znamenalo to, že se zase bude bezprizorně potloukat po ulici, zatímco ostatní děti sedí v pohodě doma a koukají v televizi na pohádky.  
Měli jet se školou na lyžařský kurs, matka to však odmítla se slovy, že jí stejně žádné lyže nekoupí, takže se nemusí učit lyžovat.
Právě tak to dopadlo na gymplu, když si všichni spolužáci dělali řidičák za zvýhodněnou cenu pro studenty. Maminka tehdy prohlásila, že by jí žádné auto nikdy nepůjčila, tudíž řidičák nepotřebuje.
Na gymplu měla Lucka vůbec krušné časy, maminka jí nedávala vůbec žádné kapesné. „Až budeš něco potřebovat, řekni si,“ říkávala. Lucka už nevěděla, co si naoko vymyslet, aby si pak za to mohla koupit šmínky, pěkné prádlo či oblečení. Tak nechodila na obědy a peníze na lístky investovala do parády.
Ještě, že jí tatínek podstrkoval potají peníze, aby máma nevěděla. Mohla aspoň občas zajít s kamarádkami na vínko či na kafe.
Každé léto trávila po brigádách, aby vydělala na džíny, módní boty, mohla si koupit hadříky, které se jí líbily a které jí nevnucovala matka.
Líčila mi, jaké zklamání prožívala každoročně o Štědrém dnu. Toužila po walkmanovi či přehrávači a samozřejmě po hezkém oblečení a tajně doufala, že jí to Ježíšek přinese. Většinou však vybalila ručníky a cíchy do výbavy, slovníky, učebnice či atlasy.
Maminka přitom chodila oblékaná jak majolenka, neustále si kupovala nové a nové věci. Lucka měla několik párů bot, kdežto maminka botník narvaný k prasknutí.
Když Lucie vyrostla v půvabnou dívku, tak se věta „Jdi si ven“ změnila na „Nikam nepůjdeš“. Maminka ji nechtěla nikam pouštět, žádné zábavy, žádné diskotéky. Těžko totiž snášela, když se Lucka vracela odněkud šťastná a rozesmátá. Vyčítala jí, že jsou jí kamarádky milejší než ona.
Lucka jí ani neodporovala, protože to byla částečně pravda. Matka jí jednou dokonce řekla, že lituje, že neměla místo ní syna. Každoročně ji předložila vyúčtování, kolik je tento rok zase stála. Kromě jídla a pití tam snad bylo všechno. Při mentorování své matky se Lucka přistihovala, že ji vlastně nenávidí.
Když bylo Lucii 32 let, tatínek zemřel na rakovinu žaludku. Bylo mu pouhých 58 let, mamince tehdy 55 let.
Obě ženy spojila teprve péče umírajícího muže a otce. Když Lucka viděla, jak maminka strašně trpí, jak chodí neustále s opuchlýma očima, vše jí odpustila. Maminka tehdy na ni visela, byla jí jedinou oporou. A když tatínek odešel, „odešel“ i důvod k žárlení, a obě ženy si k sobě našly vztah. Začaly spolu jezdit na dovolenou, chodit do kina, na nákupy, matka ji začala zahrnovat dary a zvát na obědy. Uvědomila si, že má jen ji a vlastně u ní vyplula na povrch láska k dceři, která díky žárlivosti čekala zasunutá kdesi v podvědomí.
Poznáváte v Lucčině příběhu samy sebe? Děláte některé věci podobně, jako maminka z mého vyprávění? Pokud ano, tak je nejvyšší čas zatáhnout záchrannou brzdu. Lásku dcery totiž ztratíte snadno, ale budete ji hledat celý život.









Zařazeno v kategorii Ostatní literatura, Postřehy



Počet komentářů na “Matka versus dcera” - 2


    medura   (22.3.2013 (9.28))

    Velmi smutný příběh jednoho manžela a otce...


    Eva   (22.3.2013 (11.23))

    Příběhy opsané ze života bývají vesměs smutné.



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička