Jsme národ „volů“ ?


26. března 2013, autor Inka,



 

Jsme národ „volů“ ?

(Z cyklu: Jak šel život)

 

Pokud častěji cestujete hromadnou dopravou, tak mi jistě dáte za pravdu, že občas (někdy víc, někdy míň – to podle toho, kdo se v té tramvaji, autobusu či vlaku vezezaslechnete nejrůznější jména, kterými se našinci titulují.

Jedno z nejčastěji se vyskytujících jmen (a to kupodivu z úst všech generací ) je pak slůvko „vole“ („kráva“ se jaksi upozadila...). Často však lze zaslechnout i další „super tituly“.

Někdy přímo zírám, jak i z úst již postarších „tatíků od rodin“ také zaznívá skoro za každým druhým slovem to oblíbené „vole“. Vole sem, vole tam…. „Hele, vole, tak to teda zírám, vole….“

A světe div se: takto „něžně“ se občas titulují i malé příslušnice ženského pohlaví!

Zřejmě to považují za velice „in“. Jak asi budou jednou vychovávat a učit mluvit své děti?? ?

Tak si kolikrát tiše přemýšlím, kde se stala chyba, že namísto dalších lidských bytostí nám tu teď vyrůstá podivná generace „krav“ a „volů“… a ptám se sama sebe, zdalipak tak mluví i doma se svými rodiči…. (Problémem totiž je, že pokud si v útlém dětství osvojíme nějaká slovní spojení, tak nám přetrvávají až do pozdního věku.)

Ach jo, čeho se ještě dočkáme!

Tak po tomto krátkém úvodu se již pustím do vlastního povídání, jak jsem i já sama byla jednou okolnostmi přinucena tento „něžný“ titul použít a šokovat tím přítomné „publikum“.

 

Nastoupila jsem onehdy do tramvaje, kde se u dveří tlačila partička pubertálních „volů“( jak se všichni titulovali). Protlačila jsem se jejich středem na nejbližší volné sedadlo a těšila se na kávičku, kterou si za půlhodinky dám v kavárně ve středu města se svou přítelkyní.

Partička kluků u dveří se náramně bavila vyprávěním neskutečných zážitků ze školy a mně od nich do ucha stále „přistávalo“ ono slůvko „vole“, které nechybělo snad ani v jedné jejich větě.

Když už jsem potřebovala z tramvaje vystoupit a dveře se měly za chvíli otevřít, partička přes mou tichou žádost nehodlala od dveří odstoupit. Měla jsem pocit, že se tou situací docela dobře bavili. A já měla strach, že se na té stanici nestihnu dostat ven. Tak jsem se odhodlala k výroku, který celou partičku asi šokoval.

Oslovila jsem je totiž následovně: „Hele ,volové, mohli byste uhnout? Chci vystoupit“! Dodnes vidím to překvapení, které tato moje výzva způsobila.

A protože mě asi zahrnuli do toho svého zvláštního světa „volů“, rázem bylo u dveří volno a já mohla vyplout z tramvaje ven.

A jaké z toho plyne pro nás starší poučení? No přece – musíme se také naučit to „volování“ , a v případě nutnosti ten „něžný titul“ i použít!!!!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 







Zařazeno v kategorii Ostatní literatura, Postřehy



Počet komentářů na “Jsme národ „volů“ ?” - 2


    Eva   (27.3.2013 (10.06))

    Tak to jsi tedy borec. Nebo borkyně?:-))). Taková pohotová a vtipná reakce má můj obdiv. Jinak "volové" mi ani tak nevadí, kluci (a někdy i holky) se takto titulují už desítky let. Spíše je drsný, když se náctileté křehoučké dívenky oslovují "ty pí...." Inko, a krávy nejsou upozaděné, Macháček v Samotářích říkal pořád "Ty krávo":-))).


    Eduard   (28.3.2013 (10.18))

    Ono volové je uplně něco jinýho než vole.



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička