Hook 03-04-13

Kdysi k Hookovi chodil jeden pablb, kterej se zhlíd v Rodokapsech a Pobožnejch střelcích a Jezdcích z Arizony a podobnejch literárních skvostech a hned ze začátku bych chtěl předeslat, že nemám nic proti trampíkům, co trávěj víkendy v lesích a spěj v krmelci, ať si každej dělá co chce, když se do mne nesere, ale tenhle byl fakt přes čáru a neustále nosil klobouk se sedmi bobřími ocasy, kterej nikdy nesundal a když chcalo a von přišel a nad něčím vrtěl hlavou, tak vomyl xichty všem z blízkýho i vzdálenýho vokolí a nosil takovej dlouhej plášť, co byl vzadu rozstřiženej, aby, když vsednete na koně, aby vám tak hezky za sedlem povlával a do Prahy se tohle hodilo moc, protože vhledem k tomu, jak tady funguje MHD, nikdy nevíte, co na zastávku dorazí a měl kalhoty s třásněma a flanelovou košili a opasek koženej a tlustej a pletenej a kovbojský boty s vostruhama a za tím opaskem pochvu a v ní děsně vostrej a dlouhej nůž, kterej měl na střence vyrytý „Tábor dešťů“, což bylo připomění dvoutýdeního vopruzu kdesi u Berounky a když se nalil, tak si mumlal „Já jsem Bucky z Kentucky a rozstřílím tě na cucky“ a prostě model nevídanej a jednou se vytahoval, že umí lasovat, tedy dělat kroužky s provazem, kterej má na konci smyčku a kterým se chytaj mustangové, což jsou takoví dojebanci, co si běhaj po prérii, aniž maj zdravotní a sociální pojištění, a že je celkově zručnej a vohebnej a pak, aby nám to dokázal, že prej udělá klidně stojku a sundal si klobouk a pohladil pleš a vystřih dole mezi jedničkou a čtyřkou ukázkovou stojku, fakt, normálně to dal a z kapes mu začly vypadávat nezbytný věci, co maj tihle maníci normálně zavřený v Krabičce poslední záchrany, tedy věci, který vám umožněj přežít, ať ste v jakej ste prdeli a na zem se začly snášet sirky a dvě šprcgumy a lístek na tramvaj a kousek březovej kůry a kostěnej hřeben a čtvereček hajzpapíru, kterej, když přes ten hřeben dáte, tak zahrajete Řeka hučí a pak si s ním můžete utřít prdel (nepoplíst pořadí) a černobílej obrázek lišejníku, aby dobře určil světový strany a náhradní simka a fleshka se staženou knihou Dva divoši a náhradní uzda a jeden poloviční a jeden nulovej vajgl a rozpis pražskejch nočních autobusů a fotka Vinnetua a kalumet a skládací mokasíny a karta VZP a mast na hemeroidy a jedna Orbitka bez cukru a plátěný vědro a nakonec, nakonec mu z pochvy vypad nezajištěnej památeční nůž, kterej se i v tom metru, co letěl, stih přetočit a přibod mu levou ruku k podlaze a von začal řvát jak siréna, řval mocně a nepřetržitě a v tónině vysokej a bylo to řvaní telete, který berou matce, bylo to řvaní zoufalý a plný bolesti a smutku a beznaděje, bylo to řvaní, který slyšíte těsně před koncem světa, který v poho strčí do kapsy hlásný trouby z Jericha, který je předzvěstí Apokalypsy a von, i když byl takhle mučenej a tejranej a zkoušenej osudem, držel tu stojku, protože mimo to, že to byl kretén, byl i statečnej a ten jeho řev se prodíral krz výlohy u Hooka a rozlejval se po Náměstí Hrdinů jak nezvaný tsunami a osmnáctka, kterej dole pod svahem naskočilo volno, zůstala stát, neb si řidič myslel, že se blíží vozbrojenej vládní konvoj a lidi vylejzali a vytahovali mobily a volali svejm blízkejm, aby ještě naposled, než je to sejme, slyšeli hlas někoho, na kom jim záleží a jeden kámoš, kterej se už na to nemoh koukat, přiskočil a uchopil tu kudlu za rukověť, oběma rukama a trhnul s ní vší silou a tomu pablbovi vrchem rukověti, kterej byl z damascénské oceli, vyrazil oba přední zuby a dotyčnej debil potom už nikdy do Hooka nepřišel, neb ztratil nátisk, jelikož bez předních zubů nejenže nemůžete hrát na trubku, ale taky se vám blbě leje, neb pivo neustále bryndáte, jelikož se k půllitru nemůžete tak jako přimazlit a chci už říct jen jedno, bratři a sestry, tlemil jsem se tenkrát jak hovado boží, což sice ode mne není hezký, ale srát na to.

Tačvúd s Gekonem dělaj, že se jako nic neděje, ale já vím, že to jen předstíraj, jelikož jsou nasraný moc. To počasí je fakt hnus, vaše velebnosti. A hnusem prej ještě nějakou dobu zůstane.

To je vše.