Hook 06-04-13


6. dubna 2013, autor skraloup13,



Slíbil jsem dnes veselou bajku, nicméně ještě to o den posunu, neb prvák veselou bajku není úplně snadný vymyslet, druhák jsem včera dostal znamenitý ponaučení o životě, třeťák jsem v Orlickejch a je tu hnusný počasí a čtvrťák – jsou i jiný věci, o kterejch jde psát, tedy třeba že kalifornští vědci zjistili, že jeden druh želvy, kterej byl považovanej za vyhynulej, nikdy neexistoval, tedy nemoh vyhynout a tedy možná ještě někde žije, což je dedukce sice formálně korektní, nicméně jde o tzv. „begging the question“, tedy argumentaci kruhem a abych se do toho moc nezaplet, jde prostě vo píčovinu, protože to byste za vyhynulý mohli považovat kde co, anebo naopak vůbec nic a von už takhle je na světě bordel nevídanej a já teď nemám úplně ideální období a asi kdybych fňukal a kroutil se a lkal, tak bych to i obhájil, ale prostě když čtu, že Frankfurt chystá převratnou novinku, tedy že radní zvažujou, že do žlutýho kontejneru budete smět jebnout i odpad, tak se musím tlemit jak blbec, protože kurva hladomory a nájezdy kobylek a stepní požáry a slintavka a kulhavka a vedle toho tyhle starosti, to je fakt dokonalý a pak čtete, že lesní požáry netopýrům nevaděj, protože netopýři v lese nebydlej, stejně jako mrtvýmu nevadí déšť a hluchýmu falešnej zpěv a slepýmu prasklá žárovka a já tyhle životní pravdy miluju a miluju ty, co je pronášej, úplně nejvíc, protože to jsou fakt hovada boží a voni vám s kamenným xichtem vykládaj vo tom, jak je všechno fajn a vono to fajn je, ale tak akorát na výčepu u Hooka, kde je klid a bezpečí, protože jinak je svět jedno velký bojiště a prostě když kecáte a lejete a nemusíte se furt ohlížet přes rameno, tak je to takový na pohodu a nedávno jsme řešili jednu věc, tedy že prej dnešní ženský jsou povětšinou frigidy a nevím jak kdo, ale za sebe chci říct, že nejsou, že to je kec, že sice jo, dokážou dát čočku, nepadnou hned na záda, ale jsou fajn a i když si s nima zažívám svý, nemůžu proti nim říct půl slova, protože taky nejsem svatej a jasně, napsal jsem už nějakejch 360 slov a furt píčoviny vo ničem, takovej průjem a furt se vyhejbám tomu hlavnímu, takže pojďme na to a já jsem čet, že lesní školky dostaly zelenou, ovšem ne vod Lesů ČR, ale vod Ministerstva školství, jelikož prej pro vývoj dítěte je prospěšný, když svý nejmladší léta prožije v úzkým kontaktu s přírodou, tedy zavřený někde na Šumavě za plotem, přikurtovaný k malýmu smrčku, s věrným kolouškem po boku, a že takové děti, pokud to tedy přežijí, jsou zocelenější, otužilejší a odolnější, než ti jejich vrstevníci, co třeba zimu tráví ve vyhřívaných pokojích a já fakt nejdřív myslel, že je to nějakej kec, nějakej aprílovej žert, nějakej šprým či špás, nějaká nepovedená anekdota, zprzněnej gag a nedotaženej frk, ale vono ne a pak mi to celý docvaklo, protože ono to má logiku obrovskou a neúprosnou, protože jak jinak chcete přežít budoucnost, zhejčkaný a zpovykaný, to prostě nemáte šanci a v budoucnu přežijí pouze ti, co nevnímají horko a mráz, co stoicky snášejí bičování polárními větry, co se smějí bleskům a bouřím, co pohrdají strázní, svízelí a nedostatkem všeho, protože budoucnost, jak na ní v potu tváře usilovně pracujeme pod vedením našich znamenitejch zmrdů, bude něco nevídanýho a pokud chceme pro naše děti to nejlepší, pokud je chceme vybavit do života vším potřebným, pokud je opravdu, ale opravdu máme rádi, tou pravou rodičovskou láskou, jež hranic nemá, svlíkněme z nich nekvalitní hadry z Kenvela, zujme jim vietnamské Adidasky a nažeňme je nahé a nadšené do dětských lesních školek a nechme je, ať se adaptují, ať se zocelí a uvidíte, že jednou, až budou zarostlou českou kotlinou pobíhat s oštěpem a prakem, vzpomenou si na svý pracovitý rodiče se slzou v oku a s prudkým pohnutím mysli a já osobně jsem děsně rád, že nežiju v budoucnosti, že žiju teď, a i když je toho kolem mne posranýho moc, neměnil bych, neb mám takovej pocit, takový tušení, že naše přítomnost je selanka proti tomu, co teprv bude a nezávidím těm, co přijdou po nás, to, co je díky nám, čeká.

Tačvúd je v poho. Gekona jsem chtěl vyhodit, neb mne dost nasral. Pak jsem si ale musel přiznat, že jsem spíš já nasral jeho, pohladil jsem ho po hlávce a nechal ho pod peřinou. Takže Gekone – mír, jo? Díky.

Bude se pomalu oteplovat. Což je prima.

To je vše.

 

Info pod čarou

„Hook 2012“ v druhé půli dubna bude. Což jsem rád. Děsně.

Kniha „Nasrat“ je před korekturama. Což jsem taky rád. Děsně. (Že už ji mám co se týče napsání za sebou.)

Webové stránky, kam všechna tato infa přesunu, se formují. Ke konci dubna budou funkční. Což jsem taky rád. Děsně.

Vím, co bude v knize další, což je pro změnu prima.

A taky jsem si uvědomil, že pouze tohle jsou věci, které jsou pro mne fakt důležitý. Vše ostatní, ať je to cokoliv, je recesivní.

Tak. A teď je to opravdu vše J.







Zařazeno v kategorii Četba na pokračování





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička