Hook 10-04-13


10. dubna 2013, autor skraloup13,



Tak jsem myslel, že EU je ve své stupidnosti na vrcholu, ale ovšem jasně, nedocvaklo mi, že každý má v sobě touhu překonávat sám sebe, bořit hranice, posouvat, případně rozorávat meze, takže vznikl mediální projekt „Svatý týden s EU“, který není o nějakém žalmovém rozjímání, ale vo tom, že parta maturantů, kteří maj svaťák, se potácej zlitý městem, přesouvaj se z jednej knajpy do druhé a během tohoto týdenního tripu získaj mimo pohlavních chorob i spoustu infa vo Evropské unii, tedy jak EU funguje, kam se chce vydat, co ji trápí, kde má rezervy, kde přebytky a při tomto všem prožívaj nemalé osobní zvraty ve svých mladých, žánrově neukotvených životech a celé to podbarvuje romantický klavír pana Maláska, pouze na konci, kdy jedna z hlavních postav této psychedelické storky, maturant Oliver, zjistí, že mu na kožním diagnostikovali syfilis, zánět mozkovejch blan a horních cest dýchacích, zazní úryvek z Ódy na radost a já když si vo tomhle čtu, tak si říkám, že jsem tu správně, protože kam se jiný doby serou na tu naši, jelikož takovou lajnu, co si dávaj všichni kolem, to prostě dřív nebylo a já snad do toho Bruselu budu muset zajet, protože já už začínám věřit, že tam jsou regulérní drogpointy, kde dostanete dávku po předložení občanky zdarma a včera jsme u Hooka s Márou přemejšleli vo tom, že bysme se tam jeli vo víkendu zrušit a užít si to, protože to musí bejt totál veselý zdrogovaný město, kde to prostě žije fakt na plný pecky a včera jsem byl taky na návštěvě u Barush, v Karlíně, a protože Theo byl marod, tak jsme seděli u ní a popíjeli a kecali a pak se tam ještě objevila Janka a prostě fajn odpoledne a jelikož jsme všichni Ryby, tak to máme v životě rozdaný dokonale a když jsme si vypověděli svý storky vod Novýho roku, tak jsme se řezali děsně, neb takový voly by jeden pohledal a Barush pak vykládala jeden dokonalej příběh, jak nějakej její kamarád zemřel a jasně, nic veselýho, zatím, nicméně oni mu vypravili pohřeb, tedy složili se na něj a on byl zpopelněnej a taková malá parta  vyrazila jeden víkend kamsi do prdele do přírody, kde ten kluk chtěl bejt rozprášenej a Barush si na to vzala sukni a podpatky a vrávorala kdesi v divočině a brodila se jehličím a když všichni dorazili na ono místo, na jakousi paseku, tak že jako má otevřít tu urnu, jelikož byla jeho největší kamarádka a vono to nešlo, neb byla nějaká zatavená, ta urna a byl tam otec toho kluka a dal jí takovej nožík, co ho koupíte za bůra v tržnici a ještě vám k tomu daj zdarma pomelo, tedy nožík na hovno a vona to asi půl hodiny dloubala a byla nasraná, že se do tej urny nemůže dostat a komáři a brabenci a prostě z tryzny se začal stávat jakejsi podivnej vopruz a když tu urnu rozdloubala, tak jí matka toho nebožáka dala bílou rukavičku, aby ten popel s noblesou nabrala a rozhodila po okolí a Barush zrpuzená hrábla do urny a rozhodila hrst jak když sejete hrách a zrovna fouklo, takže měla všechno v xichtě a na sukni a na punčochách a celá akce se najednou totálně zesrala a z pietního, povýsost intimního, až duchovního zážitku se stal skeč vod Monty Python a všichni na Barush koukali, jak tam stojí zaprášená a vzteklá a kdosi povídal, že je divný, že ten popel je do modra, načež matka onoho zpopelněného odvětila, že to je logický, protože měl před kremací modrej svetr a jasně, je to takovej humor divnej, ale já včera plakal smíchy, protože tohle fakt nevymyslíte a skončilo to tehdá celý hodně rozpačitě, protože víte co, i takovýhle akce musíte umět zmanažovat, jelikož jinak se můžete spolehnout na to, že se to zesere totál a pak všichni byli v hospodě a lili a Barush vždycky když vzala mezi prsty punčochu a tak jako ji nadzvedla a pustila, tak se z ní prášilo a všichni měli pocit, že onen, co už není, je s nima furt.

Mno, Tačvúd se dnes protahoval a koukal, jak když mu nadloube. Gekon to samý. Ale já jim říkal – chlapci, už je konečně nad nulou, přestáváme topit. Zvykněte si na to.

Bude pod mrakem, ale nebude mrznout. A bude chcát. A nebude chcát sníh, ale obyč kyselá špinavá voda. Konečně.

To je vše.







Zařazeno v kategorii Romány, četba na pokračování







Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička