Hook 25-04-13

Včera se u Hooka stavila jedna známá, která zaparkovala u bedny, co je schovaná u pánskejch hajzlů se slovy, že si musí srovnat nervy, neb na ní spadla cihla, protože dělá pokladní v Albertu a tam padaj nejen ceny a šoupla tam dvoulitr a nevšimla si, že je jedno votočení nastavený na šestikilo a když po třetí zvonkohře místo švestek pořád jen jedno pomelo, bylo po dvoulitru, neb zbytek odešel na druhej důchodovej pilíř, kterej jsme si my, co u Hooka prakticky bydlíme, založili a vona byla dost nasraná a šla pryč a mně jí bylo líto, protože ona je jinak děsně hodná a pomáhá kde komu a neustále nám na výčep nosí nějaký jídlo a vyzná se v léčitelství a umí přikládat ruce a dělá různý mastě a míchá čaje a kámošovi, kterýho občas bolí holeň, když si do ní jebne, kdysi přinesla mast, která byla namíchaná z husího sádla a konopí a navíc byla zaříkaná, takže měla sílu velkou, a že si to má jako natírat, a že mu to pomůže a kámoš děkoval a mast, co byla ve skleničce, doma zaparkoval v lednici a vobčas se někde natřel a spokojenost a klid a lad a jednou měl na návštěvě jednu modelínu, která byla děsnej inteligent a von ji utáh na to, že má sbírku igráčků a lili a kecali a bavili se, jak už se tak dva mladí lidé bavěj, když je nikdo nevočumuje a pak jim po tom bavení se vyhládlo a von že udělá míchaný vajíčka a natrhal cibuli a zapnul plynovej hořák a ze sklenice nabral konopný sádlo a prskalo to a vůně libá a vajíčka hotový a nacpali se moc a věci se pak děly velký, jelikož míchaný vejce na konopným sádle sundaj i zimník z věšáku a nástup raketovej a kámoš všechno, co se dělo, čepoval, protože mozek sloužil, akorát motorika a rétorický schopnosti v hajzlu a držel se v předsíni, kde má botník a kuchyň, za votevřený dveře ledničky, prolomenej v zádech, neb měl pocit, že je v tramvaji a v zatáčce a vrtěl hlavou na modelínu, která byla zády vopřená vo zeď a koukala někam hodně daleko do budoucnosti, že jako „neee“ a to „ne“ z něj prej i vyšlo, takový znělý vzpěračský „ne“, víte, ten zvuk, když se těmhle nadupanej maníkům povede jebnout činku do vejšky a to „ne“ znamenalo, že jako nemá lístek, akorát to už doříct neuměl, jelikož tyhle složitý větný skladby vám THC totál rozhodí a modelína s nohama asi metr vod stěny, prohlá v zádech jak luk, vopřená lopatkama o plakát spidermana, roztažený ruce, prostě takovej ztrnulej poloviční ukřižovanej mostní oblouk, se přestala dívat do budoucnosti a s obrovským úsilím stočila jedno voko na kámoše, kterej zrovna projížděl esíčkem u Malostranskýho náměstí, chtěl se líp přidržet, pustil se jednou rukou dveří ledničky, že se chytne majolky hellmanns, co na něj pomrkávala a vymet horní poličku včetně třešňovýho kompotu a vona na kámoše zírala takovým tím teskně vyčítavým vokem a svaly mimický napnutý a votevřela pusu a vyšlo z ní „roze…“ a kámoš nepobíral ničeho a vona to opakovala a vůle obrovská a „rozej…“ a kámoš furt nic a vona to pak dala celý a bylo to „rozejít“ a kámoš přikyvoval, že jako klidně ať se rozejde, že předsíň je dlouhá dost, ale spíš jí to jen naznačoval vočima, protože tyhle složitosti nebyl schopnej zformulovat a vona se pustila jednou rukou zdi a pomalu, jak panáček na klíček, když už mu dobíhá pružina, tu ruku zvedla a ukázala na něj, že se jako chce rozejít s ním a tyhle oduševnělý debaty prej vedli asi dvě hodiny, než se oba unavili natolik, že si ustlali na zemi a jeden by řek, že po takovýmhle zážitku se každej přestěhujou minimálně do jinej čtvrti, ale opak je pravdou, neb tyhle momenty děsně tužej vztahy a bydlej spolu doteď, akorát že nevařej a moc jim to klape a já osobně jim tiše závidím, neb si občas říkám, jestli i mně to někdy bude takhle klapat. Pak se ale kouknu na Tačvúda s Gekonem a lehce se zastydím, jelikož sám nejsem a klape nám to všem třem skvěle.

Bude dnes moc hezky. Bude fajn den. A zejtra na půli cesty dáme koncík. Jo, po té nevlídné zimě spokojenost a takovej jako hřejivej klid do duší se vkrádá. A vkrádat se bude, dokud se něco neposere.

To je vše.