Zázračné boží dílo


25. dubna 2013, autor Eva,



Moje přítelkyně Adéla si propila játra. Klasický případ inteligentní ženský, která má managerskou funkci, s ní spojenou odpovědnost a nekonečně práce, k tomu děti zpovykané pubertou, na které chodí ze školy neustále stížnosti. Manžel je služebně pořád někde v luftu, s ničím jí nepomůže a psychicky nikterak nepodrží.
 
Tak si večer začala dávat na uklidnění sklenku vína. Pak dvě, tři a za chvíli vyžahla za večer celou flašku, a když došlo víno, dorážela se ještě panáky.
Ráno se probouzela s ukrutným bolehlavem, takže každý den začínala růžovými tabletkami proti bolesti. Do práce dorazila celá vyklepaná a potřebovala něco na „napravení“. A tak si štrngla gin s tonikem nebo colu s rumem.  Na překyselený žaludek si dávala cinzano nebo griotku. A protože si vše lila do hrnečku, všichni si mysleli, že pije čaj.  Tak to dělala po dlouhou dobu a nikdo si ničeho nevšiml. Dokázala vše úžasně krýt a navenek fungovala zcela normálně.  
Až postupně dospěla do stadia, kdy se nalejvala od rána do večera. Přitom nikdy nebyla zjevně opilá, že by se motala, padala nebo blábolila nesmysly. Pořád si držela dekorum. Ráno vstala, přikrmila opici, v práci si bez problémů splnila úkoly, doma navařila, uklidila. 
Žaludek však měla pořád jak na vodě, cokoliv snědla, tak za chvíli zvrátila. Jediná šance, aby se mohla najíst, bylo vzbudit se ve tři ráno, kdy tělo jakž takž zpracovalo alkohol a bylo ochotno přijmout i trochu jídla.
To už nejbližší věděli, že v tom jede až po uši a že je to průser. Ovšem, jak už to u všech alkoholiků bývá, veškeré domluvy a vyhrožování byly marné. Tvrdila, že ona nemá problém, že problém máme my, protože ji pořád řešíme, a že ona žádnou pomoc nepotřebuje.
Pamatuji si, jak jsme spolu byly v hotelu, vylezla z výtahu a než stačila dojít na pokoj, tak to na ni přišlo. A tato dáma, manažerka, které všichni poklonkovali, tam prachsprostě nablila do květináčů.
Takto to praktikovala po mnoho let, až ji našli zkroucenou na zemi s krvácením z jícnových varixů. Zachránili ji, ovšem diagnóza byla nelítostná. Cirhóza jater. To znamená do konce života držet dietu, nic pečeného, nic smaženého, nic mastného, vyvarovat se jakékoliv fyzické námaze, nedotknout se alkoholu, a pokud by si dala jediného panáka, tak by dopadla jako režisér Martin Frič. Ten měl rovněž zakázáno pít a věděl, že by ho i troška alkoholu mohla zabít. Když 21. srpna 1968 překročila sovětská vojska naši hranici, spáchal sebevraždu sklenkou svého oblíbeného koňaku.
Prognóza nemoci nebyla dobrá. Měla jsem o ni strach, že umře, že jí náhle selžou játra, což u této nemoci není nic neobvyklého.
A najednou rozkvetla. Říkala, že se cítí dobře, že už není tak unavena. Co se týče jídla, už nemusí držet tak drastickou dietu. Dokonce i vypadala dobře. Tatam byl zarudlý obličej, který vždy dokázala zakrýt bezvadným make-upem. Tatam bylo oteklé břicho, z něhož vyčuhovaly hubené nožičky a ručičky, které vždy dokázala zakrýt drahým precizním oblečením.  Slušelo jí to. 
Adéla na radu známého lékaře začala užívat cordycaps. Vyhledala jsem si, že je to lék úplně na všechno. Napomáhá nejen při léčbě tvrdnutí jater, ale zlepšuje také funkci ledvin, plic a srdce. Používá se jako podpůrný prostředek při léčbě tuberkulózy plic, astmatu. Působí proti pomočování, vyléčí i zlatého stafylokoka, umožňuje lépe snášet ozařování a chemoterapii u nádorových onemocnění.
Číňané ho označovali jako „prodlužovač života" nebo ”zázračné boží dílo”. Co to vlastně je tento zázračný lék? Dočetla jsem se, že to je zároveň rostlina a živočich. Je to parazitující houba, která se během léta vyklube ze země a pak vystřeluje spóry, které se usadí na housence. Tato nakažená housenka se na zimu zahrabe do země. A spóry se v té v housence postupně rozrůstají, až ji zcela „vyžerou“. Z celé housenky zůstane jen vnější chitinový obal, kdežto uvnitř jsou její orgány již přeměněny na jakousi plesnivou směs. Tato velevzácná housenka žije v nadmořských výškách kolem 3500 m v Číně a Tibetu.
Proces objevení „zázračného božího díla“ mě fascinuje. Kdosi ve starověké Číně musel tuto housenku náhodou vyhrabat ze země. A co v té zemi vlastně hledal? A jak ho napadlo ochutnat něco tak „eklhaftovýho“? Když se na ni podíváte, vypadá fakt hnusně. Ale jak jinak by přišli na to, že je léčivá? Někdo to prostě musel sežrat jako první. A zřejmě byl nemocný a ta dvojaká potvora mu udělala dobře. Pak to dal sníst jinému nemocnému. Tomu se také výrazně ulevilo. A pak se to rozneslo. Lidé začali hledat v zemi housenky napadené plísní a krmit se jimi a postupně se z nich vyvinul lék, který se v medicíně používá dodnes.
A proč o tom všem píšu? Protože Adélu tento lék zachránil. V pohodě si dnes dá řízek s hranolky, jezdí na kole, lyžuje, nevyhýbá se žádným aktivitám. Jenom alkoholu, tomu se vyhýbá jak čert kříži.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 






Zařazeno v kategorii Ostatní literatura, Postřehy



Počet komentářů na “Zázračné boží dílo” - 4


    medura   (27.4.2013 (11.28))

    Ty jo. Jestli jsi to nepsala jako placenou reklamu, tak to asi bude fakt dobrý. Přípravek se správně jmenuje Cordyceps. Začalo mě to fakt zajímat.


    Eva   (28.4.2013 (13.24))

    Ne, není to reklamní text. Psala jsem to spíše kvůli tomu, že objevení léčivých účinků cordycepsu je prostě úžasné. Pochopím třeba objev kvasného procesu, i třeba těch "náhodných" (ale jen pro připravené) jako penicilín či mikrovlnka, ale tohle je složitější proces.


    P.F.Zarken   (29.4.2013 (22.18))

    Moc zajímavé. Také hledám přírodní přípravky, které by mi pomohly, takže to zkusím. Díky... ☺


    Eva   (2.5.2013 (18.59))

    Mohu Ti také doporučit rybí tuk ve všech formách (ale nedej se nalákat na ten, který nabízejí poštou, v lékárně je mnohem levnější) nebo si někde natrhej Gingko bilobu.



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička